pondělí 30. června 2014

BEZPEČNÝ ZÁKLAD by Gary Wilkerson

Žijeme v době veliké nejistoty – nejistoty v našich zaměstnáních, financích a/nebo vztazích. To s námi může zamávat, může nás to rozrušit nebo dokonce znejistět naši víru. V takových dobách Bůh chce, abychom věděli, že on je bezpečným základem. Všechno kolem nás může být a bude otřeseno, ale on zůstává neochvějný.

V šesté kapitole Marka, po mocném uzdravení ženy s krvácením (Marek 5:25-34) a po uzdravení dcery představeného synagogy (5:35-43), šel Ježíš do svého rodného města, kde se setkal s naprostou nevírou.

Vždycky mne ohromí následující verš: „Kvůli jejich nevěře tam nemohl učinit žádný zázrak, jen na několik neduživých vložil ruce a uzdravil je“ (Marek 6:5, NLT – přel.).

Tento verš dává mé teologii co proto. Jak může mít svrchovaný Bůh svázané ruce kvůli nevíře lidských bytostí? Je pravdou, že Ježíš posílal do toho města zprávu, která v podstatě říkala: „Lituji, ale jiní mají takovou víru, že vyříznou díru ve střeše, aby ke mně spustili nemocného člověka, a já ho mohl zdravit – a vy ani nevěříte, že mohu uzdravit.“

Tento oddíl končí neuvěřitelnou větou: „A podivil se jejich nevěře“ (Marek 6:6). Kéž je to pro všechny varováním. Nepřestávejte se čtením této zprávy s jakoukoli nevěrou ve svém srdci.

Ovšem, že jsou v našich životech chvíle, kdy si Bůh může zvolit, že bude jednat navzdory našim touhám. Modlíme se, snažně prosíme, věříme, že Pán zasáhne – a on jde prostě jiným směrem. To však neznamená, že by Bůh chtěl, abychom opustili víru, abychom nikdy nežádali, nikdy nedoufali, abychom žili bez tužeb.

Stále věříš, že Ježíš může? Věříš, že vykoná? Nehledě na to, jaká je tvá zkouška, nehledě na to, jak se to zdá být za hranicí doufání, on je připraven zasáhnout. Požádej ho, aby do tebe vdechl víru.

sobota 28. června 2014

JSME V POTÍŽÍCH by Jim Cymbala

Říkám, že máme problém a je nejvyšší čas se probrat! Až na nějaké výjimky dnešní Církev je jako Církev laodicejská. Popravdě u nás laodicismus tak zdomácněl, že si myslíme, že být vlažní je normální. Každý sbor, který získá víc než jen pár lidí ke Kristu, je považován za „výjimečný“.

Nelítostná slova Ježíše se obracejí na nás stejně jako na křesťany na konci prvního století: „…nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech. Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji!“ (Zjevení 3:15-17) Jinými slovy vyjadřovali skvělou „pozitivní zpověď“. Hlásali vítězství a žehnání. Jedinou potíží bylo to, že Ježíše to nijak nedojalo. Odpověděl:

„A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. …Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání.“ (Zjevení 3:17-19)

Silná slova, zajisté, ale Ježíš vždy nakládá silně s těmi, které miluje. „Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával?“ ptá se autor Židům (12:7)

Všimněte si, že Laodicejští byli Božími svatými, se všemi přísliby. Byli součáští těla Kristova – zpívali chorály, chválili o nedělích, užívali fyzických výsad a neměli žádných pochyb o tom, že jsou počestnější než jejich pohanští sousedé. A přesto byli na pokraji vyvržení. Jaká to výzva k probuzení!

Kdykoliv se tělo Boží dostane do potíží, je požadován silný zákrok. Nemůžeme pouze posedávat a doufat, že se problém sám vyřeší.

Raná Církev započala dynamicky v síle. Byli jednotní, zbožní, naplněni Duchem svatým, kdykoliv připraveni jít ven a plnit Boží práci Božími cestami a viděli výsledky, které Ho vyvyšovaly.

Pak přišel první útok (Skutky 4:2-3). Jak na to reagovali? Okamžitě se takto začali modlit:

„Pane, který jsi učinil nebe i zemi i moře a všecko, co je v nich. …Pohleď tedy, Pane, na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo; a vztahuj svou ruku k uzdravování, čiň znamení a zázraky skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše“ (Skutky 4:24, 29-30)

Toto je přesně to, co jim proroci po staletí tvrdili: Když budete pod útokem, když budete čelit nové výzvě, v každém období, v každém čase - volejte jméno Boží a On vám pomůže.


__________
Jim Cymbala se začal scházet při brooklynských bohoslužbách s méně než dvaceti členy v malé zchátralé budově v části města, kde život nebyl lehký. Je narozen v Brooklynu, byl a je velkým přítelem jak Davida, tak Garyho Wilkersona a častým přednášejícím na kazatelských a vůdcovských konferencích sponzorovaných World Challenge po celém světě.

pátek 27. června 2014

ŘEKA ŽIVOTA

V 47. kapitole bylo proroku Ezechielovi dáno následující vidění: V posledních dnech bude církev Ježíše Krista ještě slavnější a vítěznější, než v celé své historii. Tělo Kristovo nebude slábnout nebo ubírat na své moci nebo duchovní autoritě. Ne, Pánova církev vyjde v záři moci a slávy. A zakusíme úplné odhalení Pána Ježíše Krista, jaké nikdo nepoznal.

Ezechiel píše: „Budou mít tolik druhů ryb a takové množství jako ve Středozemním moři.” (Ezechiel 47:10). Zde kráčí kupředu skupina věřících, která poplave ve stoupajících vodách Pánovi přítomnosti.

Tohle nám ukazuje Pán v Ezechielově vizi o zvedajících se vodách (viz. Ezechiel 47:3–4). Ezechiel zde mluví o nárůstu Ducha Svatého. V posledních dnech bude mezi jeho lidem vzrůstat Boží přítomnost.

Skutečný pramen a základ této řeky je kříž. Přesný obrázek toho vidíme v následujícím verši: „Jeden z vojáků mu probodl bok kopím a hned vyšla krev a voda.“ (Jan 19:34).

Tento rostoucí proud vody je obrázkem Letnic, kdy byl Duch Svatý dán učedníkům. Spolu s tímto darem Ducha byl následovníkům Krista dán příslib, že On bude tou řekou života prýštící z jejich nitra. A z jeho nitra potečou řeky živé vody do celého světa (viz Jan 7:38–39).

Řeka života bude dosahovat svého vrcholu těsně před příchodem Pána. Bůh vzal proroka na úžasný výlet a Ezechiel to potvrzuje „Provedl mě vodou“ (Ezechiel 47:3). Hospodin dál proroka pobízel, aby šel kupředu, dál a hlouběji do vody. A Ezechiel říká, že když vkročil na okraj této míry, voda pro něj byla příliš hluboká, nepřekonatelná. „Nemohl jsem ji přebrodit, protože byla tak hluboká, že se v ní muselo plavat“ (47:5).

Dovedu si jen představit údiv tohoto muže, když se ho Hospodin zeptal: „Ezechieli, co je tímhle stoupajícím mořem? Pokud tato řeka pojednává o životě a moci zmrtvýchvstání, kdo jsou ti, kteří budou tak požehnáni, aby plavali v takové slávě?" Sám si jen mohl představovat, co my dnes prožíváme.

čtvrtek 26. června 2014

ZPÍVEJ A CHVAL!

Satan zdá se neví, že čím víc útočí na služebníka naplněného Duchem, tím víc bude ten chválit Boha. Uvrhněte svatého Božího do krize a on bude zpívat a chválit Ježíše! Svažte Boží dítě, naplněné Duchem Svatým, starostmi a problémy a ono bude zpívat a chválit o to víc!

Hned poté, co Pavel vyhnal démona z posedlé otrokyně (Skutky 16:16-18), začal satan dělat problémy. Podnítil proti Pavlovi a Silasovi dav - a krize byla na světě.

Městští úředníci je nechali zbít holí a uvrhnout do vězení. A s každou další ranou přes záda jako by satan říkal, "Tak vy si myslíte, že jste vyhráli? Vy si myslíte, že budete vyhánět moje démony a budete mít nade mnou navrch?"

Ďábel asi nevěděl, že čím víc bude bít Božího služebníka, který chodí v Duchu, tím víc chvály z něj dostane. "Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpívali chvály Bohu a vězňové jim naslouchali." (Skutky 16:25)

Pokud máme chodit v Duchu, pak musíme věřit v nadpřirozené vysvobození z každého satanova zajetí, i kdyby kvůli tomu měl Bůh způsobit zemětřesení. Přesně to také udělal pro Pavla: "Vtom nastalo tak veliké zemětřesení, že se vězení otřáslo v základech. Všechny dveře se hned otevřely a všem spadly okovy." (Skutky 16:26)

Satan se bude pokoušet uvést tě do nejhoršího pokušení a zkoušek. Chce, aby ses utápěl ve vině a odsouzení. Musíš povstat v Duchu a přestat se soustředit na okolnosti, ve kterých jsi spoutaný. Nesnaž se to všechno pochopit. Začni zpívat a chválit a důvěřovat Bohu - a On se postará o tvoje vysvobození.

středa 25. června 2014

ODVÁŽIT SE VĚŘIT

Nic nepotěší Boha více, než když mu důvěřujeme navzdory všem těžkostem. Žalm 106 popisuje, jak byli Izraelci svědky neuvěřitelného zázraku, když se Rudé moře zavřelo za egyptskou armádou a utopilo celé vojsko. „Obořil se na Rákosové moře a vyschlo, propastnými tůněmi je vedl jako pouští. Jejich protivníky přikryly vody, nezůstal z nich ani jeden“ (verše 10-12). A žalm dále pokračuje: „Rychle však na jeho činy zapomněli“ (verš 13). Jak rychle zapomínáme na Boží zázraky a požehnání, která jsme od něho dostali!

Nedokážeme naši víru postavit na dřívějších zkušenostech – na to jsme příliš zapomnětliví – a dřívější zkušenosti samy o sobě nestačí k tomu, aby nás posílily v současných těžkostech. Potřebujeme čerstvou víru – zakotvenou v denní zásobě Božího slova – čerstvého slova od Pána!

Důvěřujte Bohu, i když čelíte těžkostem, a on vám bude poskytovat velkou milost a dá vám svou sílu a vše, co potřebujete.

Důvěřovat Bohu navzdory velkým těžkostem vyžaduje odvážnou víru – svěřit všechny věci do Jeho starostlivých rukou. Přichází doba, kdy se mu musíme cele svěřit. Jak se Bůh raduje z takto odvážné víry! Víra je naší jedinou nadějí a jedinou cestou z nesnází, a proto vykročme a svěřme mu vše.

Bůh má plán, jak nás vysvobodit ze všech hrozných zkoušek. Nezáleží na tom, čím procházíte, protože On má plán pro každou překážku, plán, který si lidská mysl vůbec nedokáže představit.

Vzpomeňte si například na hrozné obtíže, kterým Izrael čelil na poušti. Nebyl chleba ani žádné jiné jídlo. Představte si, že by Izraelci sami přišli s tímto: „Pojďme se modlit, abychom zítřejšího rána vstali a našli bílé kousky nebeského jídla (manu), které budou pokrývat zem a chutnat jako med.“ (viz Exodus 16).

Hospodin ale měl takovýto plán – zázračný, nepředstavitelný plán. A tak si pamatujte, že Bůh má plán i pro nás a že my mu máme věřit!

úterý 24. června 2014

PŘEMÁHAJÍCÍ ŽIVOT

Na Kalvárii Ježíš odebral ďáblu veškerou moc a autoritu. Když Kristus vítězně vstal z hrobu, vyvedl ze satanova držení nesčetnou spoustu zajatců, a tento krví vykoupený proces pokračuje dodnes.

Kupodivu Kristův triumf na Kalvárii nám dal mnohem více než pouhé vítězství nad smrtí. Vydobyl pro nás neuvěřitelný zisk v tomto životě: milost, milosrdenství, pokoj, odpuštění, sílu, víru – všechny tyto prostředky jsou potřebné k vedení vítězného života. „Budiž vzdán dík Bohu, který nás stále vodí v triumfálním průvodu Kristově a všude skrze nás šíří vůni svého poznání“ (2. Korintským 2:14).

Bůh učinil veškeré opatření pro zachování svého chrámu: „Kristus však jako Syn je nad celým Božím domem. A tímto Božím domem jsme my, pokud si až do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději“ (Židům 3:6).

Duch svatý nám tu ukazuje úžasnou pravdu: Ježíš nás zásobuje vším, co potřebujeme, prostřednictvím svého svatého Ducha. Je to však naše zodpovědnost zachovat jeho chrám a prostředky k tomu musejí přicházet přímo z výtěžků našeho boje.

Kristus nám dává všechno potřebné, aby se toto zachovávání uskutečňovalo. Přijal nás do své domácnosti a stojí jako úhelný kámen domu, který zcela očistil. Na závěr nám poskytuje přístup do samotné Nejsvětější. A tak vírou jsme nyní plně ustanoveným kompletním chrámem. Ježíš nevybudoval dům, který by byl dokončen jen z poloviny.

Prostředky, abychom tento chrám zachovávali v dobrém stavu, lze nalézt v samotném Duchu Kristově. On je strážcem pokladu, který se skládá ze všech výtěžků. Tyto prostředky jsou uvolněny, když vidíme svou potřebu a spolupracujeme s Bohem, a tato spolupráce začíná, když jsme vprostřed boje.

Naše prostředky jsou podobnost Kristu, kterou získáváme, když jsme pohrouženi do bitvy. Jsou to lekce, víra, povaha, které získáme z boje s nepřítelem.

pondělí 23. června 2014

MOC VZKŘÍŠENÍ by Gary Wilkerson

„Přišli lidé z domu představeného synagogy a řekli: 'Tvá dcera zemřela.'“ (Marek 5:35).

Tato zpráva musela bodnout Jaira do srdce jako nůž. Právě vyslechl, jak Ježíš říká ženě s krvácením, že její trápení skončilo, a nyní je jemu řečeno, že jeho trápení pouze začalo. Dokážu si představit, jak si tento zbožný muž myslí: „Můj nedostatek víry způsobil, že má dcera zemřela.“

V tomto oddíle je důležitá zpráva pro každého, kdo se ze své situace hroutí. Možná nedošlo k tvému uzdravení, nebo ti skončilo manželství. Možná ten ztracený milovaný nikdy nepřišel k Ježíši. Prostě nevíme, proč Bůh dovoluje, aby nastaly nějaké tragédie.

Víra, kterou Ježíš v tomto ději vyžaduje, je ta nejobtížnější. Všechny okolnosti nám říkají, že je příliš pozdě na to, aby Bůh zasáhl. A přece Ježíš hledá v takových chvílích velmi konkrétní víru, víru, která říká: „Ano, v mé situaci je pozdě na jakoukoli naději, ale Ježíš to stále může učinit.“ Tato víra byla požadována od Abrahama. Jeho syn Izák byl již považován za mrtvého, když Abraham pozvedl nůž, aby ho zabil a tak uposlechl Pána. A přece, právě když se zdálo, že se Boží zaslíbení nenaplní, Všemohoucí zasáhl (viz Genesis 22. kapitola).

Stejně Ježíš zasáhl v případě Jaira. Řekl mu: „Neboj se, jen věř!“ (5:36). Nevěřím tomu, že Kristus zde vyžadoval po Jairovi víru natolik, nakolik k němu mluvil o víře. Tak jak Pán řekl při stvoření: „Budiž světlo,“ tak řekl Jairovi: „Budiž víra.“

Příteli, kdyby měl Ježíš k tobě dnes slyšitelně mluvit, věřím, že by o tvé situaci řekl totéž: „Jen věř!“ On ví, že jsi v koncích se svou silou a svými schopnostmi, a vytváří v tobě víru. Prorokuje ti znovu: „Jen věř v záležitosti svého manželství, svých dětí, svých potíží, svých financí, své práce ve službě – v každé oblasti svého života, která se zhoršuje, která se nelepší, a která i nyní leží na smrtelné posteli.“

Známe konec Jairova příběhu. Ježíš řekl celému domu: „Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí“ (5:39). Tvá situace může také vypadat beznadějně – ale nikoli pro Ježíše. On vzkřísil Jairovu dceru z mrtvých a je připraven vstoupit do tvé situace se stejnou mocí vzkříšení!

sobota 21. června 2014

NEJSME BEZ NADĚJE by Carter Conlon

Když se ze srdcí Božího lidu dere hluboké volání, jaká je Hospodinova odezva? Věřím, že odpověď můžeme najít v 1. Samuelově. Bůh dopustí, aby přišlo svaté zoufalství nejenom do národa, ale i do srdcí těch, které On použije, aby volal lidi zpět k sobě. V tomto případě takovým člověkem byla neplodná žena jménem Chana.

Její protivnice ji ustavičně urážela, že Hospodin uzavřel její lůno, jen aby ji dráždila. Tak tomu bývalo každého roku. Pokaždé, když putovala do Hospodinova domu, tak ji urážela, že Chana pro pláč ani nejedla. Její muž Elkána ji uklidňoval: "Chano, proč pláčeš? Proč nejíš? Proč jsi tak ztrápená? Což já pro tebe neznamenám více než deset synů?" Jednou, když v Šílu pojedli a popili, Chana vstala, zatímco kněz Élí seděl na stolci u veřejí Hospodinova chrámu, a v hořkosti duše se modlila k Hospodinu a usedavě plakala. (1. Samuelova 1:6-10, EP)

Vidíme Chanu, která dospěla na místo naprostého zoufalství - místo, kde jsou dnes mnozí z nás. Všimni si, že toto zoufalství se liší od zoufalství světa, který žije v oddělení od Boha. Lidé bez Boha křičí, protože je přemáhají okolnosti a jejich srdce naplňuje zoufalství a beznaděj. Naproti tomu my nejsme lidmi bez naděje. I přesto však z mnoha srdcí uprostřed Božího lidu vyvěrá hluboké volání.

Boží slovo nám říká, že Chana nakonec dospěla k takovému zoufalství, kdy vůbec nebyla schopna vyjádřit je slovy. Sám jsem to zažil na modlitbách - došel jsem do bodu, když už jsem neměl co dodat. Ale právě v takových chvílích, jak se to píše v listu Římanům "Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovným lkáním." (Římanům 8:26, EP)

Bohem vdechnuté svaté zoufalství přišlo do tvého srdce, a není žádná nehoda, že se to děje právě v této chvíli. Je to důkaz toho, že Bůh touží udělat něco v tobě a skrze tebe.


__________
Carter Conlon se připojil k pastorům církve Times Square Church v roce 1994 na vyzvání zakládajícího pastora, Davida Wilkersona, a roku 2001 byl jmenován do úřadu vyššího pastora. Je to silný a soucitný vedoucí, častý mluvčí na konferencích pastorů a vedoucích, které jsou pořádány po celém světě organizací World Challenge.

pátek 20. června 2014

PÁN NA NĚJ POLOŽIL SVOU RUKU

Když čtu o skutcích zbožných mužů ve Starém zákoně, mé srdce hoří. Tito služebníci byli tak zatíženi Božími případy, že jejich mocné skutky, které vykonali, jsou dnes pro křesťany nepochopitelné. Jejich příklady nám zjevují vzory k následování. Tito muži ve svých srdcích a charakterech vlastnili něco, co zapříčinilo, že Bůh si je zvolil, aby naplnili Jeho zámeřy a On nás povzbuzuje k tomu, abychom hledali a toužili po té samé kvalitě charakteru.

Ezdráš byl Boží muž, který probudil celý svůj národ, muž, který měl podle Písma nad sebou Boží ruku. Ezdráš svědčil, „Vzchopil jsem se tedy, protože nade mnou byla ruka Hospodina“ (Ezdráš 7:28). Jinými slovy, Bůh natáhl ruku, obklopil Ezdráše a proměnil ho v jiného muže.

Proč by toto Bůh dělal? V Izraeli byly v té době stovky písařů a všichni měli stejné poslání – studovat a vysvětlovat Boží Slovo lidem. Co oddělovalo Ezdráše od ostatních? Co zapříčinilo, že Pán položil ruku zrovna na něj a dal mu dohled nad padesáti tisíci lidmi, aby obnovili spadlé město Jeruzalém?

Písmo nám dává odpověď: „Ezdráš bádal s upřímným srdcem v Hospodinově zákoně, jednal podle něho…“ Jednoduše řečeno, Ezdráš udělal vědomé rozhodnutí. Svým hlavním cílem si určil hledání Božího Slova a poslušnost jemu a z tohoto rozhodnutí nevybočil. Řekl si, „Budu studentem Slova a budu se chovat podle všeho, co čtu.“

Dlouho předtím než Bůh položil svou ruku na Ezdráše, byl tento muž horlivý do bádání nad Písmem. Dovolil si, aby z toho všeho byl zkoušen a očistil se od vší špíny svého těla a duše. Ezdráš hladověl pro Písmo a radoval se z něho; dovolil, aby Písmo připravilo jeho srdce na jakoukoliv službu pro Pána. To je proč Bůh položil svou ruku na Ezdráše a pomazal ho.

čtvrtek 19. června 2014

LÉK, KTERÝ UZDRAVUJE

Boží přikázání, abychom milovali své nepřátele, se může podobat hořkému, nechutnému léku. Ale stejně jako ricinový olej, který jsem v dětství musel spolknout, je to lék, který uzdravuje.

Ježíš to řekl jasně: „Slýchali jste, že bylo řečeno: ,Miluj svého bližního a svého nepřítele měj v nenávisti.‘ Já vám však říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují“ (Matouš 5, 43-44).

Popírá zde Ježíš Zákon? V žádném případě. Ruší ducha světa, který do Zákona vstoupil. V té době milovali Židé pouze jiné Židy. Nepřipadalo v úvahu, aby si Žid potřásl rukou s pohanem. Dokonce se ani cípem pláště nemohl otřít o oděv cizince. Ale toto nebyl duch svatého Zákona, který nabádal: „Hladoví-li tvůj nepřítel, dej mu jíst, a pokud žízní, dej mu pít. Na hlavu shrneš mu tím žhavé uhlí, sám Hospodin ti odplatí“ (Přísloví 25, 21-22).

Můžeme mít odpor k nemorálním skutkům mocných. Můžeme nenávidět hříchy homosexuálů, zastánců potratů a všech, kteří pohrdají Kristem. Ale Pán nás nabádá, abychom je milovali jako lidi – lidi, za které Ježíš zemřel – a abychom se za ně modlili. Pokud někdy pohrdám člověkem namísto principu, který zastává, pak nejsem skutečným Kristovým služebníkem.

Byl jsem svědkem pochodu homosexuálů na Páté avenue tady v New Yorku. Pochodovalo tam 250 gayů. Mnozí z nich byli polonazí a někteří nesli cedule s nápisy: „Bůh je homosexuál.“ Také jsem viděl, jak vystoupili z řady a vrhli se na křesťany, jejichž nápisy hlásaly: „Bůh NENÁVIDÍ Tvůj hřích – ale Tebe miluje.“

Zrudnul jsem hněvem. Chtěl jsem na ně přivolat oheň jako na Sodomu. Zpětně jsem si však řekl: „Jsem jako učedníci, když chtěli přivolat oheň a spálit ty, kteří odmítali Ježíše.“

Milujte své nepřátele! Milujte ty, kdo přímo před vámi páchají hříchy! Modlete se za ně! Žehnejte těm, kdo vám zlořečí!

Tak to řekl Ježíš! Tak to dělejte!

středa 18. června 2014

JEHO VLASTNÍ KRÁLOVSTVÍ

V žádném jiném království Bůh nepanuje tak svrchovaně a mocně jako ve svém vlastním království - v tom, které ustanovil v srdcích svého lidu.

Ježíš řekl: "Nebude možné říci: ‚Je tu!' anebo: ‚Je tam.' Boží království už je přece mezi vámi!" (Lukáš 17:21, B21) A je to právě uvnitř tohoto království - v realitě našeho srdce - kde Kristus vládne svrchovaně nad svým lidem, vede nás, uzdravuje nás, řídí naše jednání a chování.

"Jeho vláda stále poroste a jeho pokoj bude bez konce." (Izaiáš 9:6a, B21).
V tomto verši se hovoří o Ježíšově nekonečné vládě napříč věčností. A je tady i další podstatný význam: Musíme pořád stupňovat svoji poddanost vládě našeho Krále.

Můžeš upřímně říci, že Kristova vláda v tobě se dennodenně rozrůstá do dalších oblastí života? Podřizuješ svoje chování více a více Jeho autoritě?

Možná tě zajímá - když Ježíš je v nebi a vládne s veškerou autoritou po pravici Boha Otce - jak vlastně vládne Svému království zde na zemi? Odpověď nacházíme v listu Židům, kde nám autor říká, že ve starozákonní době Bůh mluvil ke svému lidu skrze proroky. V dnešní době se rozhodl mluvit skrze svého Syna.

"Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům skrze proroky, ale v těchto posledních dnech mluvil k nám skrze svého Syna, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil celý svět." (Žd 1:1-2, B21)

Ježíš je zřetelným Božím poselstvím pro nás - božské Slovo, které se stalo tělem. Následně poslal Bůh Ducha svatého, aby nám připomínal slova, která mluvil Ježíš, když žil na zemi. Ježíš nám vládne skrze psané, zjevené Slovo Boží. Bible je žezlem našeho Vládce, skrze ni nám uvádí ve známost svoje Slovo.

Pokud chceš slyšet svědectví muže, který byl vedený Božím Slovem, podívej se do Žalmu 119:11 "Tvou řeč uchovávám v srdci, abych proti tobě nehřešil."

úterý 17. června 2014

OPRAVDOVÁ ÚTĚCHA

„Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit. V Jeruzalémě dojdete potěšení. Uvidíte to a vaše srdce se rozveselí, vaše kosti budou pučet jako mladá tráva. Bude zřejmé, že Hospodinova ruka je s jeho služebníky“ (Izajáš 66:13-14).

Zeptám se tě: Jak dlouho se bude učitel zabývat tvrdohlavým a umíněným žákem, který odmítá dbát jeho rad? Moc dlouho ne! Prorok Izájáš používá jedno z nejvelkolepějších přirovnání, jaké je možné mezi lidmi – matčinu lásku k dítěti – a ukazuje nám něco z té lásky, jakou má Otec k nám.

Jedné matce z naší církve zabere celý den, když jde navštívit svého syna, který je v odlehlém vězení. Nasedne do autobusu a jede hodiny, jen aby se s ním chvíli viděla. Taková matka bude hledět na svého syna oblečeného do ošuntělé uniformy a uvidí bolest v jeho očích – a po každé cestě v ní něco zemře. Ale nikdy se ho nevzdá. Je stále jejím synem a ona ho miluje!

To je láska, o níž chce Duch svatý, abys věděl, že takovou lásku má Bůh k tobě! Utěšuje nás, když nám říká: „Jednou jsi řekl, že všechno vydáváš Ježíši. Dal jsi mu svou lásku a on tě stále miluje. A ani teď tě neopustí. Poslal mne, abych konal, a já to vykonám!“

Neexistuje žádná opravdová útěcha na této zemi kromě té od Ducha svatého. Proto jej potřebuješ, aby v tobě zůstával. Jedině on tě může v noci uložit, že se cítíš jako v bavlnce, a naplnit tvé srdce dokonalým pokojem. Jedině on tě může doopravdy utěšit v čase bolesti a trápení. On je tím, kdo tě ujistí: „Tato útěcha není jen dočasná – je věčná!“

pondělí 16. června 2014

JEŽÍŠOVA VŮLE by Gary Wilkerson

„Byla tam jedna žena, která měla dvanáct let krvácení. Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu“ (Marek 5:25-26).

Představ si zoufalou situaci této ženy. Po celou dobu se její stav jen zhoršoval. A přece, když uslyšela, že kolem prochází Ježíš, „Říkala si totiž: Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!“ (5:28).

V jejím srdci bylo skryté hořčičné semínko víry – takové, které roste a stává se z něho velká a plodná rostlina. Její víra byla natolik silná, že nepotřebovala, aby Ježíš přišel k ní; všechno, co potřebovala, bylo natáhnout ruku a dotknout se ho. Povšimněte si poslední věty v jejím uvažování: „Budu zachráněna!“ Nemyslela si pouze: „Ježíš to může udělat, pokud bude chtít.“ Byla přesvědčena: „Toto se stane, protože on je Bůh.“ Byla to skálopevná, konkrétní víra – taková, která věří Bohu, co se týče zázraků založených na Boží laskavosti.

Představ si, co ta žena ve svém stavu prožívala. Přes dvanáct let stále více slábla. Třeba to popisuje tvůj život. Problémy se nakupily, účty se nashromáždily a tvé starosti vzrůstají. Vidíš, že modlitby druhých lidí jsou vyslyšeny, ale zdá se, že tvé se dostávají k hluchým uším. A tvé srdce křičí: „Jak dlouho, Pane? Proč bych měl stále doufat, že mne uslyšíš?“

Miluji víru této ženy. Nic jí nepomáhalo, a přesto natáhla ruku k Ježíši s důvěřující vírou: „Buď na to zemřu, a nebo se dnes uzdravím.“ Nevěřila pouze, že „Ježíš může,“ nýbrž že „Ježíš chce.“

Jakmile se dotkla Ježíšova roucha, „Rázem jí přestalo krvácení a ucítila v těle, že je vyléčena ze svého trápení. Ježíš hned poznal, že z něho vyšla síla, otočil se v zástupu a řekl: Kdo se to dotkl mého šatu?“ (5:29-30).

Všimni si, že Ježíš toto uzdravení nespustil, spustila je víra té ženy. Samotný Ježíš řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení“ (5:34). Její víra byla založena na Boží laskavosti, a tak prohlásila: „Pane, i když jsi zapomněl na mou potřebu, já nezapomněla na tvou věrnost.“ Její příběh nám má říci, že můžeme mít stejnou víru – takovou, která říká: „Pane, ty chceš.“

sobota 14. června 2014

TOHLE JE KAJÍCNÁ VÍRA by Claude Houde

Ježíš měl vidění, že Petr se stane sloupem Jeho církve a že bude tím, kdo poprvé otevře bránu Božího království také lidem nežidovského původu - moment v historii (Skutky10), který v dalších staletích přinesl žeň nespočetných duší.

Milý čtenáři, nikdy prosím nezapomeň, že církev Ježíše Krista, o 2 tisíce let později čítající téměř miliardu lidí, začala prostým poselstvím člověka, kterého mnozí považovali za zoufalce a blázna. Ti, kteří Petra znali, by řekli, že moc mluví, ale když má přijít na činy, svym slovům nedostojí. Jen další příběh o promarněném potenciálu. Ježíš ale hořel vidinou toho, že Petr se vírou stane Božím mužem, mužem s odvahou, který ovlivní věčnost. Milý příteli, tohle je kajícná víra! To je víra, která volá: "Pane, uč mne vidět sebe i druhé skrze víru, která překročí hranice okolností, minulosti, tragédií, selhání a mého lidského chápání a schopností."

Nádhera církve všude na světě není v jejích chrámech, budovách nebo programech. Cena církve 21. století, její světlo, spočívá ve svědectvích o životech proměněných vírou pokání. Jeden po druhém se tak rodí lidé s příběhem, s poselstvím milosti, naděje a vykoupení pro skutečné lidi se skutečnými životy, žijící ve skutečném dnešním světě. Právě to mě motivovalo, abych odpověděl kajícnou vírou na Jeho volání i Jeho povolání, abych věnoval svůj život službě pro Něj.

Věřím, že v srdcích milionů mužů a žen jakéhokoli věku a životních zkušeností, je neuhasitelná žízeň a touha najít Boha, kterého ještě neznají, kterého nenašli v tradičnch náboženstvích, který skrze víru nabízí možnost najít novou naději a směr.

Milý čtenáři, kdekoli jsi, připoj se ke mně v prosté modlitbě: "Pane, znásob naši víru! Chceme skoncovat s nevěrou, fatalismem, rituály, cynismem. Chceme změnit směr." Moji milí, pak uslyšíte hlas, který vám dovolí zvednout hlavu a setřít slzy, hlas, který říká: "Blaze těm, kdo hladovějí a žízní... neboť budou nasyceni." (Matouš 5:6)

Kajícná víra vždy přijímá vzkříšení.


__________
Claude Houde, vedoucí pastor Eglise Nouvelle Vie (New Life Church - Církev nového života) v Montrealu v Kanadě, častý řečník na konferencích Expect Church Leadership Conferences organizovaných World Challenge po celém světě. Pod jeho vedením vzrostla New Life Church z hrstky lidí na více než 3 500, a to na území Kanady, kde je jen málo úspěšných protestanských církví.

pátek 13. června 2014

ZAPLAVENI BOŽÍ LÁSKOU

Otec vás miluje! A právě v této věci mnoho věřících selhává. Chápou odsouzení za hřích a pády, znovu a znovu, ale nedovolí Duchu svatému, aby je zaplavil Otcovou láskou.

Těmto lidem se líbí život v odsouzení. Nikdy nepochopili Boží lásku ani nedovolili Duchu svatému, aby ji přinesl do jejich srdcí.

V naší církvi se učí, že spravedlivý člověk, který opravdově miluje Ježíše Krista, má rád pokárání. Vítá, když Svatý Duch odkrývá všechna skrytá místa hříchu a bezbožnosti – protože čím více se vypořádává s hříchem, tím je šťastnější a svobodnější.

Když posílám lidem své pastorské zprávy, reagují na ně různě. Když napíšu dopis, který je plný soudu a odsouzení, zaplaví mě souhlasné odpovědi. Když se však sdílím o Ježíšově lásce, dostávám dopisy říkající: „Nekážete pravdu!“ Jako by tito věřící říkali: „Pokud lidi nekáráte, tak to, co říkáte, nemůže být evangelium.“

Tito věřící se nikdy nesetkali s posláním lásky Ducha svatého. To je oblast, kde se musíte naučit žít z Božího Ducha a ne na základě pocitů! To spočívá v tom dovolit Duchu svatému, aby ve vás dělal to, k čemu byl poslán. A to znamená nechat ho právě teď zaplavit vaše srdce Boží láskou! „Neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ (Římanům 5,5).

Izajáš řekl: „Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit. V Jeruzalémě dojdete potěšení“ (Izajáš 66,13). Izajáš se obracel k tvrdohlavému Božímu lidu, který „se odvrátil a šel cestou svého srdce“ (Izajáš 57,17).

čtvrtek 12. června 2014

ABSOLUTNÍ VÍRA V KRISTA

Když mluvím o absolutní víře v Krista, nemyslím tím jen Jeho moc spasit, ale také Jeho moc nás uchovávat. Musíme důvěřovat Jeho Duchu, že nás uchová a umožní nám podřídit se Ježíšově podobě.

Přemýšlej o svém vlastním svědectví. Jednu dobu jsi byl odříznut od Boha hanebnými činy. Co jsi udělal dobrého, aby jsi vše před Bohem zase zpět urovnal? Nic! Nikdo se nikdy sám nespasil.

Obdobně se ještě nikdo nikdy sám neuchoval a neudržel svatým. Jsme denně přivedeni do Boží svatosti vírou samotnou, když věříme tomu, co řekl Bůh: „ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí“ (1 List Petrův 1:15)

„I vás, kteří jste dříve byli odcizeni a nepřátelští Bohu svým smýšlením i zlými skutky, nyní s tím smířil, když ve svém pozemském těle podstoupil smrt, aby vás před Boží tvář přivedl svaté, neposkvrněné a bez úhony – pokud ovšem pevně zakotveni setrváte ve víře“ (Koloským 1:21-23)

Všimněte si té fráze, „Pokud ovšem pevně zakotveni setrváte ve víře.“ Ježíš říká, „Dál ve Mě věř, dál žij vírou. Uvedu tě před Otcem jako čistého, bezchybného a svatého.“

Neexistují žádné stupně svatosti, jen stupně vyspělosti před Kristem. Je pošetilé se srovnávat s někým na bázi svatosti. Všichni jsme měřeni jedním měřítkem: svatostí Krista. Když jsme v Něm, Jeho svatost je v nás rovnoměrně rozprostřená.

Už nikdy se nesmíš podívat na jiného křesťana a říct, „Kéž bych byl tak svatý jako on.“ Možná že nemáš takovou disciplínu a modlitby jako on; možná se častěji ocitáš v problémech a děláš víc chyb než on. Ale on není přijat Otcem víc než ty. S nikým se nesrovnávej, protože nikdo není v Božích očích milován víc než ty!

Milý svatý, odlož veškerou svoji naději v lidskost a prones toto: „Hlásím se ke svatosti, která je v Ježíši Kristu. Jsem část Jeho těla a můj Otec mě vidí právě tak svatého, protože v Něm žiju.“

středa 11. června 2014

BŘÍMĚ BOLESTI

Ať tak či onak, všichni zažíváme utrpení. Každý člověk na světě si nese svoje břímě bolesti.

Když jste hluboce zranění, nikdo není schopen umlčet vnitřní strach a těžká muka. Ani ten nejlepší přítel nedokáže pochopit boj, kterým procházíte, ani rány, které jste dostali.

Existuje lék na zlomené srdce? Lze ta hluboká vnitřní zranění zahojit? Je možné poskládat dílky zase dohromady, aby bylo srdce ještě silnější než dřív? Ano! Samozřejmě! Jinak by Boží slovo byl podvod a sám Bůh by byl lhář. A to není!

Bůh vám neslíbil život bez bolesti, ale slíbil „východisko“. Slíbil, že pomůže nést vaši bolest. Slíbil sílu, která vás znovu postaví na nohy, když slabostí klopýtáte.

Náš milující Otec řekl: „Jak vidíte, nezmocnilo se vás pokušení, které by pro lidi nebylo běžné. Ale Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti; uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát“ (1. Korintským 10, 13).

Váš milující Otec vás sleduje neúnavným pohledem. Každý pohyb je zaznamenán. Každá slza je uschována. Zná vaši bolest a cítí každé vaše zranění. Nedopustí, aby vám utrpení zatemnilo mysl. Nikdy nedovolí, abyste se utápěli v slzách. Slíbil, že přijde ve správnou chvíli, aby vám všechny slzy setřel a dal vám radost místo smutku.

Můžete se v srdci radovat a těšit v Pánu. Boží zrak na vás spočívá – a On nás nabádá, abychom povstali a setřásli všechny obavy, vzbuzující pochybnost.
„Hospodinovy oči hledí ke spravedlivým, své uši naklání k jejich volání“ (Žalm, 34, 15).

úterý 10. června 2014

ZNÁT JEDINĚ KRISTA

„Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme“ (Skutky 17,28). Zbožní muži a ženy žijí uvnitř tohoto velmi malého kruhu; celá jejich existence je spojena pouze s Ježíšem.

Neznat nic kromě Krista – k tomu je potřeba nepřetržitý tok zjevení od Ducha svatého. Duch svatý zná Hospodina, zkoumá hluboké a skryté Boží věci a je studnou prýštící živé vody. Ta studna je tedy nepřetržitým, nikdy nekončícím zjevením Krista. Pozná to každý Boží služebník, který je ochoten čekat na Pána – potichu, s vírou a důvěrou, že Svatý Duch zjeví Boží věci.

Dnes potřebujeme Jeho neomylné slovo – opravdové a živé zjevení. Samuel měl tento druh Božího slova a všichni Izraelci to věděli. Jeho hlas byl zřejmý a každé jeho slovo bylo pravdivé.

Dnes se mnoho lidí snaží najít čisté Boží slovo mezi mnoha různými hlasy. Svatí Boží jsou unavení přívalem hlasů, mezi kterými hledají pravdu. Kristus sám je světlo! Celý svět leží ve tmě a pouze světlo zahání tmu.

Pavel řekl: „Neboť Bůh, který řekl ‚ze tmy ať zazáří světlo‘, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově“ (2. Korintským 4,6).

Možná se právě teď nacházíte na temném místě. Temnotu nezaženou dobré skutky ani modlitby. Dokonce ani všechny vaše zkušenosti v tom nepomohou. Síly temnoty totiž sváže jen přímý paprsek Kristova světla. Všechna temnota zmizí ve světle Boží slávy, která se zrcadlí na tváři Ježíše Krista! Poznávejme Krista při našich tichých modlitebních chvílích. Sloužíme stejnému Bohu a jsme vyučováni stejným Duchem svatým jako všichni ti, kteří Krista poznali v plnosti.

pondělí 9. června 2014

JEŽÍŠ JE TI BLÍZKO by Gary Wilkerson

Prožíváš krizi, která tě srazila na kolena? Fyzickou bolest, finanční otřesy, manželství v problémech? Trvá tvoje zkouška tak dlouho, že se tvůj duch ponořil do beznaděje?

Velké množství křesťanů prožívá nesnesitelné situace, které se vymykají jejich kontrole a věci se zdají být beznadějné. Vyčerpali všechny svoje zdroje a vydali ze sebe maximální úsilí, přičemž věřili, že Bůh naplní jejich potřebu, přesto jejich situace nezadržitelně spěla od špatného k horšímu. A co více, modlili se, ale zdálo se jim, že On se o to nezajímá.

Pokud to popisuje tebe, chci tě povzbudit: nevzdávej se - Ježíš je ti blízko. On touží nejenom naplnit tvoji potřebu, ale chce ti dát průlom ve víře. Bez ohledu na to, jak moc beznadějná tvoje situace je, On chce osvěžit tvého ducha následující zprávou: "Ježíš to stále může udělat."

Scéna v Markově evangeliu pojmenovává čtyři druhy ohně, které jsou výzvou pro naši víru. První je, když nás přepadne nenadálá kalamita; druhý je, když naše zkouška trvá dlouho a konec je v nedohlednu; třetí je, když se okolnosti stále zhoršují; a čtvrtý je, když zcela přestaneme věřit.

Jairos se projevil v nastálé krizi jako oddaný a bohabojný věřící: A hle, přišel jeden z představených synagogy, jménem Jairos. Když Ježíše spatřil, padl k jeho nohám a velmi ho prosil: „Má dceruška umírá! Pojď a vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a ožila.“ (Marek 5:22-23, ČSP).

Představ si Jairovo zoufalství: Jeho mladá dcera byla na smrt nemocná a jakmile se dozvěděl, že Ježíš, který uzdravuje, je nablízku, rozhodl se: "Uvěřím mu." Běžel k Mesiáši, padl na tvář a úpěnlivě prosil o zázrak: "Pane, pokud ty to neučiníš, nemám žádnou naději. Lékaři mi nemohou pomoci. Musíš pro mne způsobit zázrak."

Všimni si konkrétního obratu, který ve výše uvedeném textu Jairos používá: "aby byla zachráněna a ožila." (5:23) To ukazuje Jairovu víru v Kristovy schopnosti. Věřil, že Hospodin učiní nemožné, když svým postojem prohlásil: "Ty můžeš!" Věděl, že když se jí Ježíš i jen dotkne, bude uzdravena.

Konec Jairova příběhu již známe. Ježíš oslovil lidi v domácnosti "Proč se rozrušujete a pláčete? To dítě nezemřelo, ale spí." (Mk 5:39, ČSP).

Může to vypadat, že ve tvé situaci už nezbývá žádná naděje. Ale Ježíš to tak nevidí. On vzkřísil Jairovu dceru z mrtvých, a On je připraven vstoupit do tvojí situace se stejnou mocí vzkříšení!

sobota 7. června 2014

OCHUTNEJ A UVIDÍŠ, ŽE PÁN JE DOBRÝ by Jim Cymbala

Za posledních třicet let bylo o manželství napsáno víc knih než v předchozích dvou tisících letech církevní historie. Ale zeptejte se kteréhokoliv faráře v Americe, zda je dnes proporcionálně víc problémových manželství než v jiné době. Všichni máme doma knihy a videa o tom, jak udržet manželství, přesto se domovy rozpadají.

Pár, který se spolu modlí, spolu zůstává. Nemíním tím nic zjednodušovat; v každém manželství budou těžké momenty. Ale Boží Slovo má pravdu, když nám říká, „Až mě bude volat, odpovím mu. Jen Mi dej tu možnost.“ (Žalm 91:15)

To samé platí pro rodičovství. Můžeme vlastnit kvanta dobrých knih o tom, jak vychovat děti, a jak s nimi trávit „kvalitní čas“. Avšak dnes máme v církvi víc problémů s mladeží než kdy dřív. Není to proto, že postrádáme znalost „jak na to“; je to proto, že jsme nepožádali o sílu a milost od Boha.

Autor Židům podchycuje ústřední činnost všech křesťanů: „Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.“ (Židům 4:16). Bible neříká, „Pojďme na kázání.“ My v Americe jsme z kázání udělali vrchol bohoslužeb, něco, co Bůh takto nikdy nezamýšlel. Faráři, kteří doopravdy plní svou práci, ji plní tak, že dostávají lidi na trůn milosti. To je ten pravý zdroj laskavosti a milosrdenství.

Každého faráře a každého zpěváka se jednoho dne Bůh zeptá, „Dovedl jsi lidi tam, kde by se jednoho dne mohlo něco stát…na trůn milosti? Pokud jsi je jen bavil, pokud jsi je jen lechtal na uších a poskytl jim teplý, neurčitý prožitek, běda ti. Na trůně milosti jsem jim mohl změnit život.“

Bůh si zvolil modlitbu jako svou cestu požehnání. Rozprostřel pro nás stůl s každým druhem moudrosti, milosti a síly, protože přesně ví, co potřebujeme. Ale jediná možná cesta, jak se k tomu dostat, je, se přisunout ke stolu, ochutnat a vidět, že Bůh je dobrý. Přisunutí k takovému stolu se nazývá modlitba víry.


__________
Jim Cymbala se začal scházet při brooklynských bohoslužbách s méně než dvaceti členy v malé zchátralé budově v části města, kde život nebyl lehký. Je narozen v Brooklynu, byl a je velkým přítelem jak Davida, tak Garyho Wilkersona a častým přednášejícím na kazatelských a vůdcovských konferencích sponzorovaných World Challenge po celém světě.

pátek 6. června 2014

NEJVĚTŠÍ NEBEZPEČÍ

Největším nebezpečím, kterému všichni čelíme, je, že ve svých problémech nevidíme Ježíše – místo něho vidíme přízraky. Když náš strach vyvrcholí, když je noc nejčernější a bouře nejzuřivější, Ježíš vždy stojí blízko nás, aby se zjevil jako Pán potopy, Spasitel v bouřích. „Hospodin trůnil nad potopou, Hospodin bude trůnit jako král navěky“ (Žalm 29:10).

Ve 14. kapitole Matouše nařídil Ježíš svým učedníkům, aby nastoupili do člunu, který mířil do bouře. Bible říká, že je přinutil nastoupit do lodě. Jinými slovy: trval na tom, aby nastoupili do lodě, i když mířili do problematických vod; házelo to s nimi jako s korkem. A kde byl Ježíš? Byl nahoře v horách a hleděl na moře a modlil se za ně, aby neselhali ve zkoušce, o níž věděl, že přijde.

Později šel za nimi kráčeje po vodě (viz Matouš 14:25). Avšak ani jeden učedník ho nepoznal! Neočekávali, že ho uvidí na vodě uprostřed bouře. Nikdy neočekávali, že je s nimi, ani že je jim blízko, když jsou pokoušeni.

Alespoň jeden učedník měl rozpoznat, co se děje, a říci: „Podívejte, přátelé, Ježíš řekl, že nás nikdy neopustí. Poslal nás na tuto cestu; jsme v centru jeho vůle. Řekl, že řídí kroky spravedlivého. Podívejte se znovu. To je náš Pán! Je právě tady! Nikdy jsme mu nezmizeli z dohledu!“

Je jen jedna lekce, kterou se měli naučit – jen jedna. Byla to jednoduchá, nijak hluboká, mystická, šokující lekce. Ježíš chtěl, aby mu důvěřovali jako svému Pánu v každé životní bouři. Prostě chtěl, aby si zachovali svůj optimismus a důvěru i v nejtemnějších hodinách zkoušky. Jediná jednoduchá, avšak velmi důležitá lekce!
„Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku“ (Matouš 28:20).

čtvrtek 5. června 2014

ŽÁDOST O VÍRU

Apoštolové řekli Pánu: „Dej nám více víry!“ (Lukáš 17:5).

Ježíš svým učedníkům na žádost o víru odpověděl takto: „Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: Pojď si hned sednout ke stolu? Neřekne mu spíše: Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty!? … Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit“ (Lukáš 17:7-8, 10).

Kristus zde mluví o nás, svých služebnících, a o Bohu, našem Pánu. Říká nám, že máme nasytit Boha. Asi se divíš: „Jaký pokrm máme přinést Hospodinu? Co uspokojuje jeho hlad? Jak to máme učinit?“

Bible nám říká: „Bez víry však není možné zalíbit se Bohu“ (Židům 11:6). Jednoduše řečeno: Božím nejlahodnějším pokrmem je víra. Taková potrava se mu líbí.

To vidíme znázorněné v celém Písmu. Když setník požádal Ježíše, aby uzdravil jeho nemocného služebníka pouhým vyřčeným slovem, Kristus se kochal živou vírou toho muže. Odpověděl: „Amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho“ (Matouš 8:10). Ježíš říkal: „Zde je pohan, cizinec, který nasytil mého ducha. Jak výživným jídlem je pro mne víra tohoto muže.“ Když se žena s krvácením (Lukáš 8:43-48) prodrala zástupem a dotkla se jeho roucha ve víře, Ježíš okamžitě věděl o její víře, a ona byla uzdravena. Její víra se mu líbila.

Z Ježíšových slov v Lukáš 17:8 cítím přímočarost: „Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty!“ Říká: „Ty nebudeš jíst jako první, nýbrž já.“ Jinými slovy: nemáme používat svou víru na své vlastní zájmy a potřeby. Spíše má naše víra uspokojit hlad našeho Pána.

středa 4. června 2014

CHODIT S NÍM

"Vírou byl odsud Enoch vzat" (Židům 11:5)

Toto je stěží uvěřitelná pravda, téměř nad naše chápání. Všechna Enochova víra byla směřována do největší touhy jeho srdce: být s Pánem. Enoch už nemohl snést, že stojí za oponou - prostě musel vidět Pána - a tak Bůh odpověděl na jeho víru a vzal ho k sobě.

Náš bratr Enoch neměl žádnou Bibli, žádný zpěvník, žádného Ducha Svatého ani roztrženou oponu a přístup do nejsvětější svatyně. Ale znal Boha!

"Kdo přichází k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kdo jej hledají." (Židům 11:6)
Jak víme, že Enoch věřil, že Bůh odměňuje? Protože to je ta jediná víra, která Boha těší a my víme, že Enoch byl Božím oblíbencem! Bůh odměňuje - to znamená, že se dobře odvděčuje za věrnost. A jaká je ta odměna pro Jeho věrné?

Tři hlavní odměny nás čekají, když chodíme ve víře s Bohem:
  1. Ta první je Boží vláda nad naším životem. Člověk, který Boha zanedbává se brzy vymkne kontrole a udělá místo ďáblu. Kéž by se znovu zamiloval do Ježíše, chodil s Ním a rozmlouval s Ním! Bůh by mu brzy ukázal, že satan nad ním nemá žádnou skutečnou moc. Pak by zas dovolil Ježíši ve svém životě vládnout. 
  2. Druhou odměnou za víru je "čisté světlo". Když chodíme s Bohem, jsme odměňováni světlem, vedením, soudností, zjevením - určitým Božím "know-how". 
  3. Třetí odměnou za chození ve víře je ochrana před všemi našimi nepřáteli. "Žádná zbraň chystaná na tebe se nezdaří." (Izajáš 54:17) Z hebrejského originálu by se to dalo přeložit takto: "Žádný plán, žádný prostředek k ničení, žádná satanská artilérie tě neskolí, ale sama bude zničena".

úterý 3. června 2014

ŽÍT BOHU LIBÝM ŽIVOTEM

„Enoch chodil s Bohem.“ (Genesis 5:24) Původní hebrejský význam slova chodit naznačuje, že Enoch kráčel ruku v ruce s Bohem, nepřetržitě s Ním rozmlouval a neustále se mu přibližoval. Enoch žil 365 let a Bůh pro něj znamenal všechno – až natolik, že na konci svého života nezakusil smrt (viz. Židům 11:5).

Enoch se pokoušel žít Bohu libý život v hříšné společnosti. Byl to obyčejný muž, se stejnými problémy a břemeny, které neseme i my, nejednalo se o žádného poustevníka, skrytého někde uprostřed divočiny v jeskyni. Enoch se neskrýval, aby mohl být svatý. Žil běžným životem, měl ženu, děti, povinnosti a zodpovědnost.

„Enoch žil s Bohem, až jednou zmizel, neboť ho Bůh vzal.“ (Genesis 5:24) Z listu Židům víme, že tento verš mluví o Enochově proměně – o faktu, že nezakusil smrt. Ale znamená to i něco hlubšího. Fráze „až jednou zmizel“ znamená také, že „nebyl z tohoto světa“. Svým duchem a svými smysly, Enoch nebyl součástí tohoto hříšného světa. Každým dnem, kdy kráčel s Bohem, se postupně odpoutával od pozemských věcí. Stejně jako Pavel, i on denně umíral tomuto pozemskému životu a byl vzat v duchu do nebe.

Dokud žil na této zemi, přijímal veškerou zodpovědnost. Ale nic z toho mu nezabránilo v Jeho vztahu s Bohem.

Židům 11:5 říká jasně: „Ještě než byl vzat, měl pověst Božího oblíbence.“ Které ze svých vlastností vděčil za to, že si jej Bůh tak oblíbil? Bylo to jeho chození s Bohem, které v něm vytvořilo druh víry, líbezný v Božích očích.

Tyto dva verše není možné od sebe oddělit: „Ještě než byl vzat, měl pověst Božího oblíbence a bez víry si přece jeho oblibu nikdo nezíská.“ (Židům 11:5-6) Ten druhý verš slýcháváme často, ale jenom zřídka ve spojení s tím prvním. Bible i dějiny však ukazují, že ti, kteří kráčeli v Boží blízkosti, se stali muži a ženami hluboké víry. Pokud církev bude každodenně kráčet s Bohem, výsledkem bude lid plný víry – skutečné víry, která se líbí Bohu.

pondělí 2. června 2014

PODSTATNÉ RYSY MILOSTI by Gary Wilkerson

"Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil." (Efezským 2: 8-10, EP)

Jsou čtyři podstatné rysy milosti, které se týkají každého Ježíšova následovníka:
  1. Milost je bez naší spoluúčasti. Nemůžeme asistovat dílu Kristovy milosti bez toho, aniž bychom snížili jeho účinnost nebo zředili výsledný efekt.
  2. Milost je nezasloužená. Když zjistíme, že v našem životě je nějaká nepravost, mnozí z nás si myslí, že musí napomoci milosti skrze činění dobrých skutků. Tak tomu ale není. Kristova milost směrem k nám není na základě zásluh, ani částečných zásluh.
  3. Milost je neměnná. Boží milost se netýká méně tech dnů, kdy se méně modlíš. Tak to nefunguje. Dokonce i Jeho varování ohledně hříchu jsou pouze projevem Jeho nevýslovné milosti.
  4. Milost je nekonečná. Ani Otec ani Syn nebudou nevěrní smlouvě, kterou uzavřeli. Bude trvat navěky, nikdy nebude porušena, a protože jsme skryti v Kristu, zůstáváme ve smlouvě s Otcem - tudíž jsme v bezpečí a pod Jeho ochranou. 
Dovol mi to ještě jednou říct na plnou pusu: Vím, že smlouva, kterou uzavřel Otec se svým Synem, je hlubší, silnější a sahá mnohem dál, než kam kdokoli z nás může dosáhnout. Spousta křesťanů nestíhá či nestačí tempu Jeho milosti a jejich životy jsou potom ovládány strachem. Když uděláme hříšnou chybu, říkáme si sami pro sebe: "Ne - zase jsem porušil smlouvu s Pánem." Neexistuje větší nepravda než tato. Ježíš uzavřel smlouvu s Otcem, ne my! 

A to je důvod, proč se Ježíš musel stát plně člověkem, podobným nám. On kompletně splňuje požadavky smlouvy namísto nás - a On nás zve, abychom se přidali k Němu a čerpali ze všech výhod této smlouvy. Skrze něj jsme úplně čisti, žijeme v pokoji s Bohem a koupeme se v Jeho překypující milosti. Nemůžeme přidat nic k již dokončenému dílu - Jeho milost úplně stačí. Naše role spočívá v tom, že přijímáme Jeho milostivý dar - a radostně si vykračujeme v botách Jeho milosti!