BOŽÍ SOUDY JSOU PRAVDIVÉ
Davidova láska k Pánu nikdy nevychladla, protože si vážil každého Jeho slova: „Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo. Hospodinova bázeň je čistá, obstojí navždy. Hospodinovy řády jsou pravda, jsou nejvýš spravedlivé, nad zlato vzácnější, nad množství ryzího zlata, sladší než med, než včelí med z plástve. Jsou poučením i pro tvého služebníka, když na ně dbá, má odměnu hojnou“ (Žalm 19,9-11). „Jsou poučením pro tvého služebníka.“ Kdo poučí všechny ty oklamané ovce, jejichž pastýři jim neříkají pravdu? Mnozí nesnáší kázání o soudném dni a považují je za falešné, David a proroci je však nazývali sladkým medem!
Co je ta nejsladší a nejmilosrdnější věc, kterou dnes dělá Bůh pro svůj lid? Znovu k nám posílá odvážné proroky a strážce, aby probudili církev a naučili ji mít bázeň z Hospodina. Jak sladce to zní: „Uprchněte před hněvem Božím.“ Sladké! „Bez svatosti nikdo nespatří Boha.“ Sladký med! „Nebudete-li činit pokání, zemřete ve svých hříších.“ Sladký med! „Země se všemi lidskými činy bude postavena před soud.“ Sladký med! Věřím, že můžete říct spolu s Jeremjášem: „Jakmile se objevila tvá slova, pozřel jsem je. Tvá slova mi byla veselím a radostí srdce. Nazývají mě tvým jménem, Hospodine, Bože zástupů“ (Jeremjáš 15,16).
Ježíš řekl: „Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen“. Myslel tím ty, jejichž láska neslábne, ale roste a přetrvá všechny nesnáze. Timoteus to dává do spojitosti s naším přístupem k Božímu slovu: „Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení... Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím“ (2. Timoteova 4,3-4). V těchto posledních dnech roste velký odpor k čistému, správnému učení. Zdravé Boží slovo vede posluchače ke zbožnosti, ale mnozí ho nesnesou – nesmíří se s ním. Nastává velký odpor k svatým kázáním a prorockým varováním (viz 2. Tesalonickým 2,10-12).
Tisíce křesťanů budou tak chladní, že ani slova o Božích soudech je nevrátí zpět k Pánu. Jeremjáš truchlil za svůj lid: „Biješ je, ale bolestí se nesvíjejí, ničíš je, ale tvá napomínání odmítají“ (Jeremjáš 5,3). Petr varoval: „Ale vy, milovaní, protože to víte předem, střezte se, abyste nebyli oklamáni svodem těch neodpovědných lidí a neodpadli od vlastního pevného základu. Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista“ (2. Petrova 3,17-18). Nenechte se hříchem, falešným učením ani hněvem odvést od Božího slova!
Co je ta nejsladší a nejmilosrdnější věc, kterou dnes dělá Bůh pro svůj lid? Znovu k nám posílá odvážné proroky a strážce, aby probudili církev a naučili ji mít bázeň z Hospodina. Jak sladce to zní: „Uprchněte před hněvem Božím.“ Sladké! „Bez svatosti nikdo nespatří Boha.“ Sladký med! „Nebudete-li činit pokání, zemřete ve svých hříších.“ Sladký med! „Země se všemi lidskými činy bude postavena před soud.“ Sladký med! Věřím, že můžete říct spolu s Jeremjášem: „Jakmile se objevila tvá slova, pozřel jsem je. Tvá slova mi byla veselím a radostí srdce. Nazývají mě tvým jménem, Hospodine, Bože zástupů“ (Jeremjáš 15,16).
Ježíš řekl: „Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen“. Myslel tím ty, jejichž láska neslábne, ale roste a přetrvá všechny nesnáze. Timoteus to dává do spojitosti s naším přístupem k Božímu slovu: „Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení... Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím“ (2. Timoteova 4,3-4). V těchto posledních dnech roste velký odpor k čistému, správnému učení. Zdravé Boží slovo vede posluchače ke zbožnosti, ale mnozí ho nesnesou – nesmíří se s ním. Nastává velký odpor k svatým kázáním a prorockým varováním (viz 2. Tesalonickým 2,10-12).
Tisíce křesťanů budou tak chladní, že ani slova o Božích soudech je nevrátí zpět k Pánu. Jeremjáš truchlil za svůj lid: „Biješ je, ale bolestí se nesvíjejí, ničíš je, ale tvá napomínání odmítají“ (Jeremjáš 5,3). Petr varoval: „Ale vy, milovaní, protože to víte předem, střezte se, abyste nebyli oklamáni svodem těch neodpovědných lidí a neodpadli od vlastního pevného základu. Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista“ (2. Petrova 3,17-18). Nenechte se hříchem, falešným učením ani hněvem odvést od Božího slova!