PŘEVRÁTILI SVĚT VZHŮRU NOHAMA
„Ti, kteří převrátili celý svět vzhůru nohama, přišli i k nám“ (Skutky 17:6, přel.). Kde je svět vzhůru nohama? V těch náboženských kruzích, kde nikdo nebere vážně Kristův královský úřad.
Manželka jednoho služebníka odsud z New Yorku mi řekla: „Církev Times Square Church znepokojuje všechny charismatické církve ve městě! Víš o tom?“ Nevěděl jsem to. Ve skutečnosti nevím, jestli je to pravda. Ale jestli je tomu tak a jestli se to děje kvůli namyšlenosti za touto kazatelnou nebo kvůli lidem, kteří se chodí chlubit, že toto je jediná církev, co káže o skutečné svatosti, potom jsme na velikém omylu. Avšak, na druhé straně, jestliže se služebníci a sbory „obracejí vzhůru nohama,“ protože kážeme o nepřikrášleném Kristově královském úřadě – jestliže lidé opouštějí některé církve, protože jejich hřích nebyl odhalen a nebylo na něj poukázáno – jestliže lidé odtud odcházejí a stávají se podobnější Ježíši a chodí v jeho ryzosti – potom je správné, že lidi znepokojujeme!
Mohu vás ujistit z Božího Slova, že nic neotřese či nerozhněvá mrtvé kompromitující církve a kazatele více, než ten, kdo chodí v Kristově plnosti – kdo žije a káže Pavlovo náročné evangelium o svatosti. Takové slovo je pokáráním! V každé církvi naleznete několik „oddaných“ křesťanů, jak je nazval Pavel. Avšak den, kdy řeknete spolu s Pavlem: „A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko“ (Filipským 3:8), je dnem, kdy jste označeni za provokatéry!
„A hned té noci vypravili bratří Pavla a Silase do Beroje“ (Skutky 17:10). Opět to vypadalo, že satan vyhrál bitvu, když se Pavel a Silas museli vyplížit v temné noci z města. Jen si představte pyšně se vychloubající lidi o příštím sabatu: „To tedy bylo nějaké probuzenecké hnutí! Byli jsme zde před jejich příchodem a jsme zde i po jejich odchodu. Lidé tady nechtějí takovéhle kázání! Pokračujme s uctíváním Boha bez vyrušování od těchto agitátorů svatosti!“ Avšak Pavel se Silasem natolik obrátili zrak konvertitů od nich samotných k Ježíši, že mohli opustit město, a sbor tam stále vzkvétal. Církev v Tesalonice se v době pronásledování stala tak silná ve víře, že byla mocným svědectvím celé Asii. A rozradostnila Pavlovo srdce!
Manželka jednoho služebníka odsud z New Yorku mi řekla: „Církev Times Square Church znepokojuje všechny charismatické církve ve městě! Víš o tom?“ Nevěděl jsem to. Ve skutečnosti nevím, jestli je to pravda. Ale jestli je tomu tak a jestli se to děje kvůli namyšlenosti za touto kazatelnou nebo kvůli lidem, kteří se chodí chlubit, že toto je jediná církev, co káže o skutečné svatosti, potom jsme na velikém omylu. Avšak, na druhé straně, jestliže se služebníci a sbory „obracejí vzhůru nohama,“ protože kážeme o nepřikrášleném Kristově královském úřadě – jestliže lidé opouštějí některé církve, protože jejich hřích nebyl odhalen a nebylo na něj poukázáno – jestliže lidé odtud odcházejí a stávají se podobnější Ježíši a chodí v jeho ryzosti – potom je správné, že lidi znepokojujeme!
Mohu vás ujistit z Božího Slova, že nic neotřese či nerozhněvá mrtvé kompromitující církve a kazatele více, než ten, kdo chodí v Kristově plnosti – kdo žije a káže Pavlovo náročné evangelium o svatosti. Takové slovo je pokáráním! V každé církvi naleznete několik „oddaných“ křesťanů, jak je nazval Pavel. Avšak den, kdy řeknete spolu s Pavlem: „A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko“ (Filipským 3:8), je dnem, kdy jste označeni za provokatéry!
„A hned té noci vypravili bratří Pavla a Silase do Beroje“ (Skutky 17:10). Opět to vypadalo, že satan vyhrál bitvu, když se Pavel a Silas museli vyplížit v temné noci z města. Jen si představte pyšně se vychloubající lidi o příštím sabatu: „To tedy bylo nějaké probuzenecké hnutí! Byli jsme zde před jejich příchodem a jsme zde i po jejich odchodu. Lidé tady nechtějí takovéhle kázání! Pokračujme s uctíváním Boha bez vyrušování od těchto agitátorů svatosti!“ Avšak Pavel se Silasem natolik obrátili zrak konvertitů od nich samotných k Ježíši, že mohli opustit město, a sbor tam stále vzkvétal. Církev v Tesalonice se v době pronásledování stala tak silná ve víře, že byla mocným svědectvím celé Asii. A rozradostnila Pavlovo srdce!