čtvrtek 18. září 2014

NEBESKÝ MED

Musíme se naučit přijímat každé slovo od Pána jako med z nebe. Láska každého křesťana k jeho Pánu se dá změřit podle toho, jak si ctí každého slova, které vychází z Božích úst. Jeden kazatel kdysi řekl: "Nemohu sloužit Bohu hněvu! Nebudu kázat nic jiného než slova povzbuzení - žádné kárání. Bůh je láska! Pryč s těmi věčnými nářky a bědováním!" Tento člověk neví nic o Božím medu.

Bůh nabádal Ezechiela: "Synu člověčí ... postav se na nohy. Chci s tebou mluvit...posílám tě k Izraelcům, k těm vzpurným pohanům, kteří se bouří proti mně. Stejně jako jejich otcové i oni mě až do dneška stále jen zrazovali. Synové, k nimž tě posílám, jsou paličatí a zatvrzelí. ... Ty, synu člověčí, však poslouchej, co ti řeknu: Nevzpírej se jako ta banda vzbouřenců. Otevři ústa a sněz, co ti dávám. Podíval jsem se a hle - proti mně natažená ruka a v ní svitek. Rozvinul ho přede mnou; zepředu i zezadu byl popsán slovy nářků, úpění a bědování" (Ezechiel 2, 1; 3-4; 8-10).

Boží nářek byl pro proroky jako med. "Nevzpírej se." Jak by se Ezechiel mohl vzpírat? Tím, že by nekázal pravdu o soudu, kterou mu Bůh dal. "Proti mně natažená ruka." To byla ruka Boží! Boží ruka mu podávala svitek popsaný z obou stran "slovy nářků, úpění a bědování" - a to vše napsáno Božím prstem. Co měl Ezechiel s těmi tvrdými slovy od Boha dělat? Měl je sníst! Naplnit si s nimi břicho! "'Synu člověčí, řekl mi', 'sněz, co máš před sebou. Sněz tento svitek. Potom jdi a mluv k domu Izraele.' Otevřel jsem tedy ústa a on mi dal ten svitek sníst. 'Synu člověčí', řekl mi, tímhle svitkem, který ti dávám, si nasyť žaludek, naplň si jím břicho.' Snědl jsem jej tedy a v ústech mi chutnal sladce jako med" (Ezechiel 3, 1-3).

Byla to nebeská potrava, mana namočená v medu! "...tímhle svitkem, který ti dávám, si ... naplň břicho." Břicho zde představuje srdce a "sníst" znamená vzít si slova k srdci, dbát jich! "Snědl jsem jej tedy a v ústech mi chutnal sladce jako med."

Jeremiáš řekl, že všichni dávní proroci varovali před soudem a nářky. " Proroci, kteří bývali odedávna přede mnou i před tebou, prorokovali mnoha zemím i velkým královstvím válku, neštěstí a mor." (Jeremiáš 28, 8). Všichni proroci žili z každého slova z Božích úst - jak ze smutného, tak z radostného. Všechna je polykali jako med.