HOSPODINŮV DUCH ZAŽENE NEPŘÍTELE
Ti, kdo se nemodlí, kdo nejsou připravení, neobstojí v den soudu. Budou přemoženi hordami démonů! Zjevení 6, 17 se ptá: „Přišel ten veliký den jeho hněvu, a kdo obstojí?“ Obstojí každé Boží dítě, které je v Něm v době hněvu skryté. „Vezměte si celou Boží zbroj, abyste ve zlý den mohli odolat, všechno splnit a zůstat stát“ (Efeským 6, 13). „Bůh má moc uchránit vás před pádem a přivést vás čisté a dokonalé do slávy ve věčně trvající radosti“ (Juda 24).
„...když [nepřítel] přijde jako vzedmutá řeka, kterou požene Hospodinův Duch“ (Izajáš 59, 19). Čas od času mohou přijít neočekávané útoky. Budete se hřát v Božím světle, radovat se, děkovat Mu...když vtom budete přemoženi. Může to být vaše vznětlivost, která to způsobí, protože vás satan vyprovokuje. Může to být strach, který se vás náhle a nečekaně zmocní. Nebo třeba nemoc, která vás srazí k zemi a vezme vám sílu. Může jít o starý chtíč, který už jste měli za překonaný. Nechtěli jste to, ale znovu se objevil. Nebo smutek či deprese. Ani nevíte, čím to je, ale najednou jste toho plní.
Ale spolu s Davidem můžeme říci: „K Hospodinu volám s úpěním, k Hospodinu volám, žadoním! Vylévám před ním svoje starosti, své trápení mu svěřuji. Na duchu klesám slabostí, ty ale o mé stezce víš! Na cestě, kterou se ubírám, na mě nastražili past. Pohleď k mé pravici, všimni si: nezná se ke mně ani jediný! Kdybych chtěl utéci, nemám kam, nikdo se o mě nestará! K tobě zní moje volání: Ty, Hospodine, jsi má skrýš, můj úděl na zemi mezi živými! Vyslechni prosím moje volání – jsem už úplně zoufalý! Zachraň mě před těmi, kdo mě stíhají, jsou příliš silní – na ně nestačím! Vyveď mou duši z vězení, abych tvé jméno mohl oslavit! Tehdy mě spravedliví obklopí, až mi své dobrodiní projevíš“ (Žalm 142).
„...když [nepřítel] přijde jako vzedmutá řeka, kterou požene Hospodinův Duch“ (Izajáš 59, 19). Čas od času mohou přijít neočekávané útoky. Budete se hřát v Božím světle, radovat se, děkovat Mu...když vtom budete přemoženi. Může to být vaše vznětlivost, která to způsobí, protože vás satan vyprovokuje. Může to být strach, který se vás náhle a nečekaně zmocní. Nebo třeba nemoc, která vás srazí k zemi a vezme vám sílu. Může jít o starý chtíč, který už jste měli za překonaný. Nechtěli jste to, ale znovu se objevil. Nebo smutek či deprese. Ani nevíte, čím to je, ale najednou jste toho plní.
Ale spolu s Davidem můžeme říci: „K Hospodinu volám s úpěním, k Hospodinu volám, žadoním! Vylévám před ním svoje starosti, své trápení mu svěřuji. Na duchu klesám slabostí, ty ale o mé stezce víš! Na cestě, kterou se ubírám, na mě nastražili past. Pohleď k mé pravici, všimni si: nezná se ke mně ani jediný! Kdybych chtěl utéci, nemám kam, nikdo se o mě nestará! K tobě zní moje volání: Ty, Hospodine, jsi má skrýš, můj úděl na zemi mezi živými! Vyslechni prosím moje volání – jsem už úplně zoufalý! Zachraň mě před těmi, kdo mě stíhají, jsou příliš silní – na ně nestačím! Vyveď mou duši z vězení, abych tvé jméno mohl oslavit! Tehdy mě spravedliví obklopí, až mi své dobrodiní projevíš“ (Žalm 142).