BŮH VOLÁ POZŮSTATEK
Starozákonní proroci předpověděli, že v posledních dnech, když přijdou pohromy, Bůh povolá pozůstatek, aby s Ním v tichosti trávil čas. Jeden z proroků, Daniel, dobře porozuměl Božímu času pro svoji dobu proto, že studoval slova proroků, kteří žili před ním. "V tom prvním roce jeho kralování jsem já, Daniel, porozuměl z knih počtu roků, o nichž se stalo slovo Hospodinovo proroku Jeremjášovi; vyplní se, že Jeruzalém bude po sedmdesát let v troskách. Obrátil jsem se k Panovníku Bohu, abych ho vyhledal modlitbou a prosbami o smilování v postu, žíněném rouchu a popelu." (Daniel 9:2-3, EP).
Během studia Jeremiášových proroctví Daniel přišel na to, že sedmdesát let exilu Izraelců je u konce. Jeremiáš 29:10 říká: "Toto praví Hospodin: Až se vyplní sedmdesát let Babylónu, navštívím vás a splním na vás své dobré slovo, že vás přivedu zpět na toto místo. Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti."
Proč se Daniel neradoval? Proč nesáhl po tomto zaslíbení vírou a neodpočíval? Proč začal plakat, modlit se a postit, a seděl v žíněném rouchu? Protože našel podmínku, při jejímž splnění přijde všechno to dobro. Ano, Bůh zaslíbil vysvobodit, činit jim dobře, ale ve stejné kapitole stojí verše 12 - 14: Budete mě volat a chodit ke mně a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem. Dám se vám nalézt, je výrok Hospodinův, a změním váš úděl, shromáždím vás ze všech pronárodů a ze všech míst, kam jsem vás vyhnal, je výrok Hospodinův, a přivedu vás zpět na místo, odkud jsem vás přestěhoval."
Hřích anebo nezájem mohou zmařit Boží zaslíbení. Daniel objevil v Mojžíšově varování v Deuteronomiu, že Izrael bude rozprášen kvůli hříchu, ale také si všiml zaslíbení o tom, že by mohl být vysvobozen: "Odtamtud (ze zajetí) budete hledat Hospodina, svého Boha; nalezneš ho, budeš-li ho opravdu hledat celým svým srdcem a celou svou duší." (5. Mojž. 4:29)
Během studia Jeremiášových proroctví Daniel přišel na to, že sedmdesát let exilu Izraelců je u konce. Jeremiáš 29:10 říká: "Toto praví Hospodin: Až se vyplní sedmdesát let Babylónu, navštívím vás a splním na vás své dobré slovo, že vás přivedu zpět na toto místo. Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti."
Proč se Daniel neradoval? Proč nesáhl po tomto zaslíbení vírou a neodpočíval? Proč začal plakat, modlit se a postit, a seděl v žíněném rouchu? Protože našel podmínku, při jejímž splnění přijde všechno to dobro. Ano, Bůh zaslíbil vysvobodit, činit jim dobře, ale ve stejné kapitole stojí verše 12 - 14: Budete mě volat a chodit ke mně a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem. Dám se vám nalézt, je výrok Hospodinův, a změním váš úděl, shromáždím vás ze všech pronárodů a ze všech míst, kam jsem vás vyhnal, je výrok Hospodinův, a přivedu vás zpět na místo, odkud jsem vás přestěhoval."
Hřích anebo nezájem mohou zmařit Boží zaslíbení. Daniel objevil v Mojžíšově varování v Deuteronomiu, že Izrael bude rozprášen kvůli hříchu, ale také si všiml zaslíbení o tom, že by mohl být vysvobozen: "Odtamtud (ze zajetí) budete hledat Hospodina, svého Boha; nalezneš ho, budeš-li ho opravdu hledat celým svým srdcem a celou svou duší." (5. Mojž. 4:29)