pondělí 1. září 2014

MĚJME OČI UPŘENÉ NA JEŽÍŠE!

„Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, původce a završitele naší víry (Židům 12,1-2).

V běhu víry nás může zbrzdit „hřích, který se tak snadno přichytí“. Když běžíme náš závod víry, nepřítel nám nastaví nohu, abychom klopýtli. To se často stává po našich největších vítězstvích. V jednu chvíli si myslíme: „Bůh koná! Teď uvidím, jak se naplní jeho zaslíbení,“ ale potom se situace obrátí a naše víra klopýtne. Zoufáme si: „Pane, myslel jsem si, že jsem zvítězil. Ale teď jsou věci horší než kdy dřív!“

Nuže, kde je naše naděje? Nalézáme ji na konci verše: „Vytrvejme v běhu, jak nám [Bůh] uložil (12,1). I když nás okolnosti nutí pochybovat a znovu a znovu klopýtáme kvůli hříchu, náš běh je o vytrvalosti. Máme za úkol vytrvat s pohledem upřeným na Ježíše. Náš závod není o tom, že bychom měli shromáždit dostatek víry - sami nemusíme nic sbírat. Místo toho se máme spolehnout na Ježíše a On nás zásobí vírou, neboť je „původce a završitel naší víry (12,2).

Jak je to úžasné: Kristus vkládá víru do našich srdcí! Plánoval to už dlouho předtím, než nás povolal do běhu víry. Vložil v nás víru a postavil nás do závodu, aby se Jeho záměr naplnil.

Řekněte mi, co se stalo s vírou, kterou Bůh zasadil do vašich srdcí? Cítíte, že zemřela? Jste už vyčerpaní z mnoha klopýtnutí? Přátelé, nezoufejte! Bůh zaslíbil, že v nás zažehne víru. To také znamená vzít víru, kterou už máme. „Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova“ (Římanům 10,17).

Pokud vaše zaslíbení ještě nebylo naplněno, buďte si jisti, že Pán již koná, aby „vaše víra byla dokonalá“.