středa 1. října 2014

NĚMÍ SVĚDKOVÉ?

Pavel uvedl věci do pohybu tím, že kázal Ježíše jako krále a jeho moc vzkříšení: “a každý den hovořil na náměstích s lidmi, kteří tam právě byli … on kázal o Ježíši a o zmrtvýchvstání.“ (Skutky 17:17-18). Právě na svých pracovištích skrývají křesťané své přesvědčení více než kdekoliv jinde. Mnozí křesťané v této zemi přicházejí do modliteben a vyznávají svoji velkou lásku k Ježíši, ale když se pak vrátí do svého zaměstnání, jsou nesmělí a za Ježíše se stydí.

Proč jsou křesťané tak zbabělí a mlčí o Ježíši? Když se modlí a hltají Slovo – chodí ve svatosti? Je to způsobeno tím, že naše srdce nejsou pohnuta tak jako srdce apoštola Pavla, když vidíme kolem sebe lidi oddané modlářství (viz Skutky 17:16).? Neodvažujeme se nic říci, jenom: “Vždyť Pavel byl kazatel. On byl přece k této práci povolán!“ Ale přece my všichni jsme velvyslanci Ježíše Krista a je tedy i nám přikázáno nikdy neschovávat naše světlo pod kbelec.

Tito Athénští se chovali stejně jako lidé, se kterými se setkáváme dnes. Nevěnovali „ničemu tolik času, jako tomu, že vykládají a poslouchají něco nového“ (Skutky 17:21). A tak je tomu dodnes i v naší zemi. Většina lidí kolem nás se vlastně v zaměstnání oddává modlářství, věří pomluvám i nejrůznějším pověrám.

Pavel se nenechal odradit velikostí tohoto problému. On nebyl totiž přemožen vládou satana nad městem, protože věděl, že má proti němu tajnou zbraň: evangelium moci vzkříšení! Pavel odvrátil svůj zrak od činů ďábla a zaměřil se na to, co může ve své moci vzkříšení udělat Ježíš! Nezáleželo mu vůbec na tom, že ho nazývali “žvanilem,“ což znamenalo pobuda a kazatel nesmyslů.

Už vás někdy nazvali “žvanilem“? Možná vám někdo řekl: “Přestaň se míchat do mých pravomocí a přestaň mi vnucovat svoje náboženství. Nepřemlouvej mne k tomu, abych věřil stejně jak věříš ty!“ Žádný z podobných posměšků však Pavla nemohl zastavit, protože jeho srdce krvácelo. Věděl, že pokud nebude dále zastávat svůj postoj pro Krista, lidé kolem něj pro svůj hřích zahynou.

Nestačí jen žít správně nebo “být dobrým příkladem.“ My křesťané jsme se příliš dlouho schovávali za staré klišé: “Skutky mluví hlasitěji než slova.“ Říkáme, že jsme tichými svědky, kteří žijí život podle Ježíše, ale přesto naše svědectví musí obsahovat i mluvené Slovo: “Tvoji strážní pozvedají hlas“ (Izajáš 52:8). “A jak mohou uslyšet, pokud tu není nikdo, kdo by Ježíše zvěstoval?“ (Římanům 10:14).