středa 29. října 2014

TRÁVIT ČAS S JEŽÍŠEM

Proč Ježíš řekl: „Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí“ (Matouš 6,6)? Je to proto, že Pán touží po důvěrném vztahu. Miluje vás a chce s vámi trávit čas o samotě! Mnoho křesťanů se modlí a nikdy nevynechají modlitební shromáždění. Chodí na všechny domácí skupinky – a jistěže se v Písmu píše o tom, jak je dobré, když se dva nebo tři sejdou k modlitbě. Pak se ale ozve Pán a zašeptá: „Přijď sám – zavři dveře – buďme spolu jen my dva.“ Soukromá modlitba ve vaší tajné komůrce je nejdůvěrnější věc, kterou můžete se svým Pánem sdílet. Pokud s ním nemáte takový vztah, tak Ho doopravdy neznáte.

Bez důvěrného vztahu s Ježíšem se i vaše dobré skutky stanou špatnými: „Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘ A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti‘“ (Matouš 7,22-23). Co tím Ježíš myslí? Klíčové je „Neznám vás.“ Nebyl zde žádný blízký vztah. Někteří dělají mnoho věcí v Jeho jménu, aniž by Ho doopravdy znali. To znamená, že můžeme být plní dobrých skutků, programů a pomáhání druhým, že ztratíme kontakt s Ježíšem.

Když s Pánem trávíme čas o samotě, přemýšlíme někdy nad tím, co potřebuje? Ježíš se stal člověkem se všemi lidskými potřebami, včetně touhy po přátelství a lásce. Cítil odmítnutí, jaké cítíme my, a nikdy svou lidskost neodložil. Ježíš je Bůh, ale stále také člověk. Sám pocítil naše slabosti a stále ještě zakouší lidské bolesti a touhy. Nedávno mě napadlo: „Pane, když jsi byl na Zemi, ptal ses někdy sám sebe, jestli tě někdo miloval jako Ježíše-člověka?“ V Bibli čteme o davech lidí, kteří se na Pána tlačili ze všech stran, volali o pomoc a milost; prosili o zrak, uzdravení a jídlo; chtěli znamení a zázraky. On je viděl jako ovce bez pastýře. Naslouchal jejich nářku a pláči. Ale jen málo z nich přišlo, aniž by něco chtěli – jen málo z nich přišlo proto, aby ho milovali.