pátek 10. října 2014

ŽIVOT V POKÁNÍ A ODDĚLENOSTI

Bez života v pokání a v oddělenosti od světa nemůže být žádné opravdové probuzení. „Izraelovi potomci se oddělili ode všech cizinců. Stáli a vyznávali své hříchy i nepravosti svých otců“ (Nehemjáš 9:2). Kdekoli je biblická obroda, tam si budeme stále více uvědomovat Pánovo volání k oddělenosti od všeho, co je světské a co lahodí smyslům.

Po několik let sleduji, že oddělený od hříchu, na Krista soustředěný křesťan, který praktikuje posvěcený život, má největší vliv na sekulární společnost. Bezbožníci očekávají, že křesťané budou oddělení a čistí, naprosto „jiní.“ Na zločinem zamořených ulicích New Yorku působí démoničtí duchové, kteří se všemu vysmívají. Vyhnat je dokáže jedině ryzí, oddělený, Kristem naplněný křesťan. Lidé žijící v kompromisech, jsou zastrašeni a jejich vlastní hříchy je usvědčují.

Bůh pozvedá pozůstatek věřících, kteří chtějí probuzení, pouze však tehdy, když se podobají Ježíši Kristu. Když však se jedná o bezvýhradné následování Ježíše, mnozí křesťané tento nárok buď vůbec nerozpoznají, a pokud ano, hledají jiné možnosti a kompromisy. Oddělený pozůstatek uslyší hlas andělské trouby a pozná, co Bůh říká.

Bohu patří vše, co máme. Stále říkáme: „Pane, dávám ti to zpět!“ Ale nikdy není nic doopravdy naše. „Všechna lesní zvěř mi patří … mně patří svět se vším, co je na něm“ (Žalm 50:10-12). Pán nám říká: „Vyjdi na střechu a prozkoumej své srdce!“ opravdu jsi pouhým správcem jeho majetku? Ve světle věčnosti, ve světle životní slabosti, kolik vynakládáš pro sebe a kolik pro jeho dílo?

Odstraníme-li svůj zrak z věcí, které vlastníme, veliká moc vylévaná skrze Ducha svatého bude klást všechno na Boží oltář. O Letnicích bylo řečeno: „Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné“ (Skutky 4:32).