BOŽÍ PŘÍTOMNOST
Ježíšova přítomnost má moc zničit nebo odehnat hřích! „Povstane Bůh, jeho nepřátelé prchnou, ti, kdo jej nenávidí, před ním utečou! Jak oblak dýmu, tak je rozeženeš – jako vosk taje před ohněm, ničemové zhynou před Bohem!“ (Žalm 68-2,3)
Tohle je obrázek toho, co by se mělo dít, pokud se zavřeš s Bohem v modlitbách do svého pokojíčku. Jeho úžasná projevující se přítomnost je jako hurikán, který odfoukne pryč všechnu špínu a dým chtíče; je jako planoucí oheň, před kterým roztaje veškerá tvrdost. Jeho přítomnost hubí veškerou špatnost a podlost.
„Nebesa vyprávějí o jeho spravedlnosti, na jeho slávu hledí všechny národy.“ (Žalm 97:5) Kopce v tomto žalmu představují satanské pevnosti a hory tvrdošíjnosti, které se rozplynou před těmi, co jsou obklopeni Bohem. Můžeme se modlit až do vyčerpání: „Ó, Bože, sešli svou moc, která odhaluje a ničí hřích ve všech našich církvích!“ Ale k ničemu to nebude, dokud v těchto církvích nepozvedne duch ty modlící se a svaté zbylé, jejichž svatá srdce pozvou Jeho přítomnost do svatyně.
Nezažijete skutečnou Ježíšovu přítomnost dokud v sobě neucítíte rostoucí nenávist k hříchu - pronikavé odsouzení za každé své selhání. Ti, kdo nezakoušejí Kristovu přítomnost jsou stále méně a méně usvědčováni hříchem. Čím rychleji se vzdalují od Jeho přítomnosti, tím jsou odvážnější, arogantnější a náchylnější jsou ke kompromisům. Nestačí, abychom s ním jen jedli a pili v Jeho přítomnosti; Jeho přítomnost nás má i měnit a očisťovat. „Budete říkat: ‚Jedli jsme a pili s tebou. Učil jsi na našich ulicích!‘ On však odpoví: ‚Říkám vám, že vás neznám. Nevím, odkud jste. Odejděte ode mě, všichni, kdo pácháte zlo!‘“ (Lukáš 13:26-27).
Ti, kdo přiznají, že jedli a pili v Jeho přítomnosti řeknou: „Zakusili jsme Tvou přítomnost; poslouchali jsme Tvé vyučování.“ Přesto je jejich vlastní ústa usvědčí. Přiznají, že sedávali v Jeho přítomnosti, ale nezměnili se. Zůstali slepí vůči své vlastní hříšnosti, zatvrzelí a neovlivněni přítomností Krista. Ježíš jim však odpovídá: „Neznám tě. Odejdi ode mne!“
Jak nebezpečné je sedět mezi Božími svatými, kteří vyzařují Jeho slávu a přítomnost, ve které se Ježíš mocně odhaluje, a přesto se nezměnit. Jak smrtelné může být nevidět ošklivost hříchu, soužení srdce! Odvážíš se říct Pánu: „Navštěvoval jsem církev, kde Tvá přítomnost byla skutečná; sedával jsem v tvé svaté přítomnosti?“ Bylo by pro tebe lepší nikdy Jeho přítomnost nepoznat.
Tohle je obrázek toho, co by se mělo dít, pokud se zavřeš s Bohem v modlitbách do svého pokojíčku. Jeho úžasná projevující se přítomnost je jako hurikán, který odfoukne pryč všechnu špínu a dým chtíče; je jako planoucí oheň, před kterým roztaje veškerá tvrdost. Jeho přítomnost hubí veškerou špatnost a podlost.
„Nebesa vyprávějí o jeho spravedlnosti, na jeho slávu hledí všechny národy.“ (Žalm 97:5) Kopce v tomto žalmu představují satanské pevnosti a hory tvrdošíjnosti, které se rozplynou před těmi, co jsou obklopeni Bohem. Můžeme se modlit až do vyčerpání: „Ó, Bože, sešli svou moc, která odhaluje a ničí hřích ve všech našich církvích!“ Ale k ničemu to nebude, dokud v těchto církvích nepozvedne duch ty modlící se a svaté zbylé, jejichž svatá srdce pozvou Jeho přítomnost do svatyně.
Nezažijete skutečnou Ježíšovu přítomnost dokud v sobě neucítíte rostoucí nenávist k hříchu - pronikavé odsouzení za každé své selhání. Ti, kdo nezakoušejí Kristovu přítomnost jsou stále méně a méně usvědčováni hříchem. Čím rychleji se vzdalují od Jeho přítomnosti, tím jsou odvážnější, arogantnější a náchylnější jsou ke kompromisům. Nestačí, abychom s ním jen jedli a pili v Jeho přítomnosti; Jeho přítomnost nás má i měnit a očisťovat. „Budete říkat: ‚Jedli jsme a pili s tebou. Učil jsi na našich ulicích!‘ On však odpoví: ‚Říkám vám, že vás neznám. Nevím, odkud jste. Odejděte ode mě, všichni, kdo pácháte zlo!‘“ (Lukáš 13:26-27).
Ti, kdo přiznají, že jedli a pili v Jeho přítomnosti řeknou: „Zakusili jsme Tvou přítomnost; poslouchali jsme Tvé vyučování.“ Přesto je jejich vlastní ústa usvědčí. Přiznají, že sedávali v Jeho přítomnosti, ale nezměnili se. Zůstali slepí vůči své vlastní hříšnosti, zatvrzelí a neovlivněni přítomností Krista. Ježíš jim však odpovídá: „Neznám tě. Odejdi ode mne!“
Jak nebezpečné je sedět mezi Božími svatými, kteří vyzařují Jeho slávu a přítomnost, ve které se Ježíš mocně odhaluje, a přesto se nezměnit. Jak smrtelné může být nevidět ošklivost hříchu, soužení srdce! Odvážíš se říct Pánu: „Navštěvoval jsem církev, kde Tvá přítomnost byla skutečná; sedával jsem v tvé svaté přítomnosti?“ Bylo by pro tebe lepší nikdy Jeho přítomnost nepoznat.