středa 31. prosince 2014

NESENÍ PÁNOVA BŘEMENE

Každé opravdové břemeno, které na mne Pán vložil, bylo zrozeno z hlubokého a život proměňujícího setkání s Ježíšovou přítomností. V roce 1957 na mne přišel Boží Duch a přinesl mi smutek. Prodal jsem televizi, která ovládala můj volný čas, a po dobu jednoho roku jsem se zavřel se svým Pánem v modlitební komůrce. Strávil jsem měsíce na modlitbách ve své pracovně a v lese. A Bůh otevřel mé srdce, když jsem byl v jeho přítomnosti, a ukázal mi na utrpení celého světa. Z toho vzešel příkaz: „Jdi do New Yorku.“

Poslechl jsem, a když jsem kráčel newyorskými ulicemi, sdílel se mnou své břemeno týkající se gangů, drogově závislých a alkoholiků.


Před pár lety mne Bůh povolal k životu v hlubším obecenství. Strávil jsem měsíce o samotě s Ježíšem, kdy jsem byl očišťován, kdy jsem odkládal veškeré své ambice a kdy bylo jedinou mou touhou dělat mu radost. Znovu přišel příkaz: „Vrať se do New Yorku.“ Nyní se naše služba může konat pouze skrze modlitbu a přebývání v Boží přítomnosti. Břemeno, které neseme, musí být jeho břemenem, jinak je všechno zbytečné.

Když mi bylo osm, byla velmi populární táborová shromáždění. Tehdy neexistovala žádná speciální tábořiště ani křesťanské objekty; církev si mohla dovolit pouze stany a malé chatky. Spolu s Gwen jsme jezdívali do „Living Waters Camp“ v Cherry Tree v Pensylvánii. Lidé přicházeli do toho kempu plni Boží přítomnosti. Neměli jsme žádné televize a nikdo se neodvážil byť jen pomyslet, že by šel do divadla. Ježíš byl pro nás vším!

Shromáždění se konala převážně v noci a při takovém shromáždění, kde na nás Ježíš mocně zazářil, jsme všichni vyběhli k oltáři. Pamatuji si, jak jsem klečel na slámě, a když jsem byl v Boží přítomnosti, Bůh se stal mým životem. Promluvil ke mně: „Dej mi svůj život!“ Nebyl jsem si jistý, zda budu ten den sloužit milovaným svatým, kteří přišli na toto táborové shromáždění plni Ježíše. Projevovali jeho slávu. Hodiny jsem proležel u oltáře v slzách a třesení, a když jsem vstal – byl jsem pouhý chlapec – Boží ruka spočívala na mém životě a jeho břemeno v mé duši.

Nikdo nenesl Pánovo břemeno více než apoštol Pavel. Ježíš vložil na jeho šíji jho svého vlastního srdce. Jak ale Pavel to břemeno získal? Ze setkání s oslepující září Kristovy přítomnosti! „Zazářilo kolem něho náhle světlo z nebe. Padl na zem“ (Skutky 9:3-4). Byla to samotná Ježíšova přítomnost. Z toho setkání vzešla Pavlova služba. Povšimni si, že hned vzápětí mu bylo řečeno: „Vstaň a jdi“ (verš 6)! Když zažíváš skutečnou a živoucí Ježíšovu přítomnost, nepotřebuješ, aby tě směrovaly komise, strategie či semináře „jak na to“. Duch svatý přichází a říká: „Jdi sem … jdi tam … udělej to takhle.“ On ti říká kdy, kde a jak!