OPRAVDOVÉ PROBUZENÍ
Nedávno mi čtyři mladí kluci řekli: „Minulý rok jste kázal u nás v církvi. V té době byla mrtvá. A tak jsme se my čtyři začali scházet k modlitbám. Jen sami za sebe. Chtěli jsme si urovnat vztah s Bohem, činit pokání a být zapálení pro Krista. Naše skupinka se rozrostla na deset členů a pomáhali jsme kamarádům, aby mohli být spaseni. Teď zveme pastory a další duchovní, aby se s námi přišli modlit. Naše církev se skutečně změnila!“
Opravdové probuzení znamená podle mě obnovení takovéto silné lásky k Ježíši. Vyznačuje se novou touhou poslechnout každé Jeho slovo, postojem srdce, který říká: „Udělám, cokoli mi řekne.“ Probuzení je opravdu návrat k poslušné lásce lidí, kteří vyznali každý svůj hřích a zřekli se ho, lidí, kteří touží jen po tom, aby mohli být kanály Kristovy přítomnosti. Tito lidé ztělesňují probuzení. Přinášejí Kristovu slávu a přítomnost všude, kam přijdou, protože Jeho život neustále plyne skrze ně .
Pastoři velkých církví mi říkali: „Musíš se přijít podívat, co u nás Bůh dělá. Přicházejí tisíce lidí – máme narváno! A naše chvály opravdu musíš zažít.“ Některé z těchto sborů jsem navštívil. Měl jsem velká očekávání, ale málokdy jsem na těchto masových setkáních skutečně pocítil nebo zažil Ježíšovu přítomnost. V těch shromážděních nebylo skutečné pokání a věřím, že kdyby se tam postavil prorok a odhalil rozvod, cizoložství a smilstvo, které v oněch církvích existuje, to vše ve spojení se světskou hudbou, polovina lidí by odešla.
Bavili se! V jednom sboru pozval vedoucí asi 50 lidí do modlitebny, kde svůj sbor propagoval. Bylo potřeba, aby vstoupili do této církve, podle jeho slov: „abyste si zajistili, že vaše modlitby budou vyslyšeny.“ V tom sboru nebyly žádné nástroje nebo kanály Jeho přítomnosti. Takzvané chvály nebyly nic víc než hluk. Věděl jsem, že nebude trvat dlouho a lidé začnou volat po zábavě. Kde není opravdová Kristova přítomnost, hledají lidé jen pobavení.
Odcházel jsem z těchto setkání s vědomím, že mezi těmito lidmi Ježíš není. Bylo jasné, že nežijí v poslušnosti, takže Ho ani nemohli milovat. Ježíš se nedá poznat těm, kteří tvrdí, že mají lásku, ale neposlouchají. „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo; můj Otec ho bude milovat a přijdeme k Němu a budeme žít s ním“ (Jan 14, 23).
Opravdové probuzení znamená podle mě obnovení takovéto silné lásky k Ježíši. Vyznačuje se novou touhou poslechnout každé Jeho slovo, postojem srdce, který říká: „Udělám, cokoli mi řekne.“ Probuzení je opravdu návrat k poslušné lásce lidí, kteří vyznali každý svůj hřích a zřekli se ho, lidí, kteří touží jen po tom, aby mohli být kanály Kristovy přítomnosti. Tito lidé ztělesňují probuzení. Přinášejí Kristovu slávu a přítomnost všude, kam přijdou, protože Jeho život neustále plyne skrze ně .
Pastoři velkých církví mi říkali: „Musíš se přijít podívat, co u nás Bůh dělá. Přicházejí tisíce lidí – máme narváno! A naše chvály opravdu musíš zažít.“ Některé z těchto sborů jsem navštívil. Měl jsem velká očekávání, ale málokdy jsem na těchto masových setkáních skutečně pocítil nebo zažil Ježíšovu přítomnost. V těch shromážděních nebylo skutečné pokání a věřím, že kdyby se tam postavil prorok a odhalil rozvod, cizoložství a smilstvo, které v oněch církvích existuje, to vše ve spojení se světskou hudbou, polovina lidí by odešla.
Bavili se! V jednom sboru pozval vedoucí asi 50 lidí do modlitebny, kde svůj sbor propagoval. Bylo potřeba, aby vstoupili do této církve, podle jeho slov: „abyste si zajistili, že vaše modlitby budou vyslyšeny.“ V tom sboru nebyly žádné nástroje nebo kanály Jeho přítomnosti. Takzvané chvály nebyly nic víc než hluk. Věděl jsem, že nebude trvat dlouho a lidé začnou volat po zábavě. Kde není opravdová Kristova přítomnost, hledají lidé jen pobavení.
Odcházel jsem z těchto setkání s vědomím, že mezi těmito lidmi Ježíš není. Bylo jasné, že nežijí v poslušnosti, takže Ho ani nemohli milovat. Ježíš se nedá poznat těm, kteří tvrdí, že mají lásku, ale neposlouchají. „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo; můj Otec ho bude milovat a přijdeme k Němu a budeme žít s ním“ (Jan 14, 23).