PRAVÁ VÍRA by Gary Wilkerson

Ve Starém zákoně, David nikdy neměl vstoupit do chrámové nejsvětější svatyně. Ale vstoupil a tato zkušenost se odrazila v mocném žalmu, který si lidé říkají dodnes: "Ve skrýši Nejvyššího kdo přebývá, ve stínu Všemohoucího bude spočívat." (Žalm 91:1)

I když David šel, kam chodit neměl, vyvolalo to v něm myšlenky na úžasné zjevení Boží přítomnosti na zemi. Chci tím říct: mnoho svatých v celé historii obešlo svou beznadějnou situaci čistou vírou, když svým úpěnlivým voláním k Bohu uspíšili Jeho kalendář.

Jedním z těch lidí byla žena, pohanka, která vyhledala Ježíše, aby uzdravil její dceru. "Jedna kananejská žena z toho kraje šla za ním a křičela: Pane, Synu Davidův, smiluj se nade mnou! Má dcera je hrozně posedlá ďáblem." (Matouš 15:22) Tato žena přišla za Ježíšem s palčivou potřebou - její dcera byla týraná démonickou silou. To Ježíše ale k jednání nepřimělo. "On jí však neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a prosili ho: Pošli ji pryč, když za námi pořád křičí." (15:23)

Ale žena se nenechala odehnat, zůstala a dále je obtěžovala svojí žádostí, odmítala odejít. Jestli trochu znáš Písmo, víš, že Ježíš řekl několik podobenství, která chválí takovou výdrž. "Klepejte. Žádejte. Hledejte. Bůh odmění vaši víru.

Bylo by pro tu ženu lehké se vzdát. Ale ona vytrvala a konečně jí Ježíš řekl, "Není správné vzít chleba dětem a hodit ho psům" (15:26) Poukázal tak na přednost, kterou měli Židé před pohany. Její odpověď mi přijde úžasná: "Ano, Pane, ale i psi jedí zbytky ze stolu svých pánů." (15:27) Vlastně říkala, "Ježíši, jestli mluvíme o moci z nebe, každý drobek je dostatečný."

A měla pravdu. Drobky, které padají od Božího stolu, jsou dost na to, aby pokryly každou potřebu tady na zemi. A ona věřila, že i ten nejmenší zbyteček její dceru úplně uzdraví. Příteli, tohle je pravá víra! Tato žena nežádala bázlivě. Žádala ve víře v Boží dobrotivost a v přesvědčení, že i nejmenší drobek Jeho slávy je dost na zázračné uzdravení.