úterý 30. prosince 2014

PADL JSEM K JEHO NOHÁM

Přichází den, kdy se Ježíš zjeví bezbožnému lidstvu v plnosti. Až to nastane, tehdy budou lidé volat, aby na ně padly hory a skály a aby je skryly před hroznou Ježíšovou přítomností. „Aby se ukryli v jeskyních a skalách, a volali k horám a skalám: Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu“ (Zjevení 6:15-16).

V církvi Times Square Church často kážeme o hříchu a mnozí mohou říci: „Opustil jsem všechno, co mi Duch svatý odhalil, že je v rozporu s Ježíšem.“ A přesto zjišťuji, že jsme to nedotáhli do konce; stále nám něco chybí do jeho slávy. Samotné kázání nepřináší nenávist ke hříchu, která je tak nutná v těchto posledních dnech. Potřebujeme hluboké a silné zjevení Boží svaté přítomnosti, protože pouze v jeho přítomnosti se naučíme nenávidět hřích a chodit v Boží bázni.

Slyším, jak se křesťané chlubí: „V den soudu nebudu muset padnout na tvář. Budu směle stát, protože důvěřuji v jeho spasení a ne ve své skutky!“ Je pravda, že nejsme spaseni pro své skutky. Ale pokud neposloucháme Kristova přikázání, potom jsme ho nikdy opravdově nemilovali a on se v nás neprojevil. (Jan 14:21).

Apoštol Jan, náš „bratr a spoluúčastník na Ježíšově soužení“ (Zjevení 1:9), ten, který kdysi ležel v Ježíšově náručí, uviděl Krista v jeho oslavené svatosti. Jan dosvědčil: „Obrátil jsem se, abych uviděl … někoho jako Syna člověka … jeho oči jako plamen ohně … jeho hlas jako hukot příboje … jeho vzhled jako když slunce září v plné své síle. Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: Neboj se“ (Zjevení 1:12-19).

Můžeš být jako Jan, skutečný bratr v Pánu – služebník, který vydržel hodně soužení – může však kdokoli z nás stát před Přítomností, která září jako slunce v plné své síle? Nedokážeme se dívat na svatost jinak, než skrze kouřové brýle, jimiž se můžeme dívat do slunce. Bude nás muset v ten den uschopnit, dotknout se nás a ujistit nás, že se nemáme čeho bát.

„Tomu pak, který má moc uchránit vás před pádem a postavit neposkvrněné a v radosti před tvář své slávy, … buď sláva, velebnost, vláda i moc“ (Juda 24-25).