čtvrtek 18. prosince 2014

PŘEKROČENÍ HRANICE

V 1. kapitole knihy Rút se dočteme, jak Noemi, Orpa a Rút došly na hranici mezi Moábem a judskou zemí, kde se musely rozhodnout: Budou –li následovat plnou Boží Milost. Už jejich jména nám napovídají: Noemi znamená milost; Orpa znamená zatvrzelá; a Rút znamená přítelkyně, společnice.

Konfrontace se děje na hranici, kde se Noemi rozhoduje vyzkoušet jejich věrnost a odhodlání. Jejich rozhodnutí bude vyžadovat více než city, více než slova. Musejí si zvolit, zda se vrátí, anebo půjdou dál – bez nějakého slibu odměny či jasné vidiny bohatství.
Místo kázání o prosperitě, pohodlí a úspěchu jim Noemi předkládá obraz utrpení a chudoby. Žádné světské jistoty, pouze chození vírou. Vlastně je povzbuzuje k návratu do domů jejich matek (viz Rút 1:8-9).

Jak Orpa tak Rút se zprvu nenechají zlomit: „Rozplakaly se hlasitě a namítaly jí: Nikoli, vrátíme se s tebou k tvému lidu“ (Rút 1:9-10). Již víš, co znamená jméno Orpa. Navzdory jejímu přívalu slz, navzdory všem jejím rozhodným slovům, že půjde dál, si to nakonec rozmyslí a vrátí se zpět ke svému modlářství. Navenek je však pokorná a citlivá, a zdá se, že se vrací k Bohu.

Věřím, že Noemi viděla do srdce Orpy, viděla její zápas. Pravděpodobně si pomyslela: „Ubohá! Myslí si, že chce Hospodinovu plnost, je však stále okouzlena tímto světem. Kdyby šla dál, byla by nešťastná, protože by se vždycky ohlížela zpět!“

A tak Noemi říká: „Jen se vrať!“ Orpa se jistě v srdci rozhodla: „Půjdu zpět do Moábu a budu sloužit Bohu – po svém! Budu stále milovat ty vzácné svaté, budu však žít vlastní život. Nejsem připravena vzdát se své minulosti.“

Bible říká: „Tu se rozplakaly ještě hlasitěji. Orpa políbila svou tchyni na rozloučenou“ (Rút 1:14).


Někteří z vás, kteří čtou tyto řádky, se chystají políbit na rozloučenou své bratry. Něco v jejich srdcích je táhne k předchozím jistotám – okruh výjimečných přátel nebo staré lásky. Jak však řekla Noemi o Orpě: „Tvá švagrová se vrací ke svému lidu a ke svým bohům“ (Rút 1:15), stejně i v mnohých srdcích věřících bývá nějaká modla – něco z jejich dřívějšího života, čeho se nejsou schopni zbavit.