OSTRÝ NŮŽ
John byl pastýřem sedmi církvím v Asii a skrze zjevení mu Ježíš ukázal skryté hříchy tohoto lidu. Jan je považoval za milované děti Boží: „Ten, který si nás zamiloval, který nás osvobodil od našich hříchů svou vlastní krví. (Zjevení 1:5). Oni se stali „králi a kněžími svému Bohu“ (verš 6). „V den Páně jsem byl ve vytržení Ducha a uslyšel jsem za sebou mocný hlas, jako zvuk polnice.“ (verš 10). Spatřil Ježíše, kterému „z úst jakoby vycházel ostrý dvojsečný meč.“ (verš 16).
Před milovanou, krví obmytou církví se objevil ostrý nůž! A i přes všechno jejich dobro, tvrdou práci a lásku, Bůh je zastihl, jak lačnili.
Ve Zjevení 2. kapitole popisuje Jan nádherný sboru v Efezu. Byli trpěliví a pracovití; nenáviděli zlé skutky, ale již nebyli tak zapáleni – postupně chladli. Ztráceli tu doběla rozžhavenou lásku k Ježíši a upadali do letargie. Ježíš prohlásil: „Nebudeš-li činit pokání, přijdu k tobě a pohnu tvým svícnem z jeho místa.“ [Nebudeš pomazaný] (verš 5). Pergamonský sbor na tom byl takto: „Vím, že se držíš mého jména a nezapřel jsi mou víru ani v těch dnech, kdy byl Antipas, můj věrný svědek, zabit u vás, kde bydlí satan.” (viz 13. verš). Ale tohle bylo úplně špatně: pomalu se vkrádalo falešné učení a démonské doktríny se zde začaly pomalu zabydlovat. Ježíš řekl: „Proto čiň pokání. Jinak k tobě brzy přijdu a budu s vámi bojovat mečem svých úst.“
Jezabelin duch se vkradl do sboru v Thyatirech, přestože mezi nimi byla spousta charitativních sloužících, kteří byli plní víry, trpělivosti a činili dobré skutky. Této církvi Ježíš řekl: „Vydám je velikému soužení, nebudou-li činit pokání ze svých skutků.“ (verš 22).
Sbor v Sardách měl pověst živé církve, Ježíš jim však řekl: „podle jména jsi živý, ale jsi mrtvý“ (Zjevení 3:1). Nezbývalo jim už mnoho spirituality, neboť jejich srdce nebyla dokonalá vůči Pánu. Přesto se stejně jako mnoho dnešních církví domnívali, že jsou plní života. Pouze ti, kteří kráčeli v Duchu věděli, že ve skutečnosti jsou mrtví.
Ježíš se objevil s ostrým nožem a všechny je podrobil svému příkrému slovu. Tohle je pravá láska!
Před milovanou, krví obmytou církví se objevil ostrý nůž! A i přes všechno jejich dobro, tvrdou práci a lásku, Bůh je zastihl, jak lačnili.
Ve Zjevení 2. kapitole popisuje Jan nádherný sboru v Efezu. Byli trpěliví a pracovití; nenáviděli zlé skutky, ale již nebyli tak zapáleni – postupně chladli. Ztráceli tu doběla rozžhavenou lásku k Ježíši a upadali do letargie. Ježíš prohlásil: „Nebudeš-li činit pokání, přijdu k tobě a pohnu tvým svícnem z jeho místa.“ [Nebudeš pomazaný] (verš 5). Pergamonský sbor na tom byl takto: „Vím, že se držíš mého jména a nezapřel jsi mou víru ani v těch dnech, kdy byl Antipas, můj věrný svědek, zabit u vás, kde bydlí satan.” (viz 13. verš). Ale tohle bylo úplně špatně: pomalu se vkrádalo falešné učení a démonské doktríny se zde začaly pomalu zabydlovat. Ježíš řekl: „Proto čiň pokání. Jinak k tobě brzy přijdu a budu s vámi bojovat mečem svých úst.“
Jezabelin duch se vkradl do sboru v Thyatirech, přestože mezi nimi byla spousta charitativních sloužících, kteří byli plní víry, trpělivosti a činili dobré skutky. Této církvi Ježíš řekl: „Vydám je velikému soužení, nebudou-li činit pokání ze svých skutků.“ (verš 22).
Sbor v Sardách měl pověst živé církve, Ježíš jim však řekl: „podle jména jsi živý, ale jsi mrtvý“ (Zjevení 3:1). Nezbývalo jim už mnoho spirituality, neboť jejich srdce nebyla dokonalá vůči Pánu. Přesto se stejně jako mnoho dnešních církví domnívali, že jsou plní života. Pouze ti, kteří kráčeli v Duchu věděli, že ve skutečnosti jsou mrtví.
Ježíš se objevil s ostrým nožem a všechny je podrobil svému příkrému slovu. Tohle je pravá láska!