pátek 19. prosince 2014

NELITUJ

Noemi se naposledy pokusila přimět Rút k návratu, ale Rút odmítla. „Rút se k ní [Noemi] přimkla“ (Rút 1:14). Slovo, které je zde použito, popisuje klečící služebnou s rukama kolem pasu jejího pána, která se nechce pustit. Rút chtěla Boha!

Jakmile Rút překročila judskou hranici, byla na cestě k získání Krista. Žádný rozcestník jí to neukázal, ale my víme, kudy ta cesta vedla: přímo k srdci Ježíše! Rút a Noemi přišly na místo požehnání – chudé a nevědoucí, kde seženou jídlo – přišly však na počátku žní.

Rút byla bez peněz, bez vyhlídky na budoucnost, a přesto byla počestná a všechno svěřovala Pánu. Řekla: „Ráda bych šla na pole sbírat klasy“ (Rút 2:2). Tuto práci dělali pouze velmi chudí lidé. Zákon vyžadoval, aby vlastníci nesbírali klasy až do krajů svých polí a nepaběrkovali, co zbylo. A tak zbytek sebrali chudí. „Až budete ve své zemi sklízet obilí, nepožneš své pole až do samého kraje a nebudeš paběrkovat, co zbylo po žni … ponecháš je pro zchudlého“ (Leviticus 19:9-10).

Vypadalo to, že Rút si šla tvrdě za svým: Její oddanost ji připravila o návrat domů a nyní se potila za minimální mzdu! Byla dokonce až za hranicí chudoby. Dobře si ji prohlédni, protože můžeš skončit stejně, pokud utečeš a půjdeš po celou cestu s Bohem!

Takový byl kříž apoštola Pavla, dokud nezemřel: „Stali jsme se podívanou světu, andělům i lidem. My jsme blázni pro Krista … trpíme hladem a žízní a nemáme co na sebe, jsme biti, jsme bez domova, s námahou pracujeme svýma rukama. Jsme … tupeni … pronásledováni … nám zlořečí … jsme vyděděnci světa, na které se všechno svaluje“ (1. Korintským 4:9-13).

Nelituj však Rút – protože získala Krista!