TOTO JE SVATOST
„...Evangelia o jeho Synu, který...byl Duchem svatým ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu“ (Římanům 1,3-4). Opravdová svatost má ducha. Kdekoli Ježíš koná uprostřed svého lidu, uvidíte křesťany, kteří jsou odděleni od všech světských a bezbožných věcí. Uvidíte však mnohem více - objevíte ducha poslušnosti.
Pro tyto lidi již neznamená poslušnost pouze dělat to, co je správné, a vyhýbat se špatnému. Věřící, který tak rád dělá radost Pánu, má ducha, který nad ním zůstává a který ho vede ke světlu: „Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. Kdo však činí pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu“ (Jan 3,20-21).
Svatý člověk se nebojí světla Boží přítomnosti. Místo toho vítá toto zářivé světlo, protože duch svatosti uvnitř něj volá: „Chci, aby všechny skryté věci byly odkryty! Chci se podobat Ježíš tak moc, jak je to pro člověka na Zemi možné.“ Takový služebník běží ke světlu, a když se mu plně odevzdá, světlo Ježíšovy přítomnosti se mu stane čistou slávou.
Naslouchejte slovům ducha svatosti: „Zachováváme jeho přikázání a činíme, co se mu líbí“ (1. Janova 3,22). V řeckém překladu jsou tato slova velice silná: „Zachováváme jeho přikázání se vší energií, co máme, protože víme, že Ho to těší!“
Věřím, že takto jedná duch svatosti v církvi, kde se projevuje přítomnost Ježíše Krista. Bratři a sestry přicházejí do sboru plni vítězství a radosti. Svědčí: „Pán mě proměňuje! Dává mi do srdce touhu poslouchat Ho a kráčet bezúhonně v Jeho přítomnosti.“ Když toto zažíváte, váš duch se raduje a říká: „Chvála Bohu, další služebník mu přináší potěšení! Nebesa se radují z mých bratrů a sester!“
Netěšíme se pouze ze svobody, kterou nám Ježíš dal, a z vysvobození z moci Satanovy. Především se totiž stáváme tělem, které se učí, jak dělat Pánu radost. Posloucháme proto ne z povinnosti nebo z otrockého strachu, ale protože uvnitř nás žije duch poslušnosti. Těšíme se v Kristově radosti a jásáme, protože se raduje Jeho srdce! Toto je svatost.
Pro tyto lidi již neznamená poslušnost pouze dělat to, co je správné, a vyhýbat se špatnému. Věřící, který tak rád dělá radost Pánu, má ducha, který nad ním zůstává a který ho vede ke světlu: „Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. Kdo však činí pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu“ (Jan 3,20-21).
Svatý člověk se nebojí světla Boží přítomnosti. Místo toho vítá toto zářivé světlo, protože duch svatosti uvnitř něj volá: „Chci, aby všechny skryté věci byly odkryty! Chci se podobat Ježíš tak moc, jak je to pro člověka na Zemi možné.“ Takový služebník běží ke světlu, a když se mu plně odevzdá, světlo Ježíšovy přítomnosti se mu stane čistou slávou.
Naslouchejte slovům ducha svatosti: „Zachováváme jeho přikázání a činíme, co se mu líbí“ (1. Janova 3,22). V řeckém překladu jsou tato slova velice silná: „Zachováváme jeho přikázání se vší energií, co máme, protože víme, že Ho to těší!“
Věřím, že takto jedná duch svatosti v církvi, kde se projevuje přítomnost Ježíše Krista. Bratři a sestry přicházejí do sboru plni vítězství a radosti. Svědčí: „Pán mě proměňuje! Dává mi do srdce touhu poslouchat Ho a kráčet bezúhonně v Jeho přítomnosti.“ Když toto zažíváte, váš duch se raduje a říká: „Chvála Bohu, další služebník mu přináší potěšení! Nebesa se radují z mých bratrů a sester!“
Netěšíme se pouze ze svobody, kterou nám Ježíš dal, a z vysvobození z moci Satanovy. Především se totiž stáváme tělem, které se učí, jak dělat Pánu radost. Posloucháme proto ne z povinnosti nebo z otrockého strachu, ale protože uvnitř nás žije duch poslušnosti. Těšíme se v Kristově radosti a jásáme, protože se raduje Jeho srdce! Toto je svatost.