PŘIJMI POŽEHNÁNÍ MILOSTI by Gary Wilkerson
Mnozí dnešní křesťané si svůj život představují jako justiční váhy. Na jedné misce vah jsou jejich zbožné skutky a na té druhé je rostoucí hromada hříchů a selhání. Když si myslí, že v jejich životě převažují selhání, cítí povinnost více se modlit, více studovat Bibli a častěji chodit do církve. A přece žádné množství dobrých skutků nemůže vyrovnat jimi vytvořené váhy spravedlnosti.
Nedávno jsem sledoval klip se scénou u fastfoodu s okénkem pro řidiče. Když řidič dokončil svou objednávku, hlas na druhé straně se zeptal: „A co dál?“ Zahanbený řidič přidal ke své objednávce hranolky. Znovu se ozvalo: „A co dál?“ Vyjevený řidič přidal moučník. A hlas se zeptal znovu: „A co dál?“ Konečně řidič vykřikl: „Nic, nic, nic! Dál už nic.“
Takhle to vypadá s námi, když se pokoušíme dosáhnout Boží spravedlnosti. Čím více úsilí vynaložíme, tím více se blížíme k okamžiku, kdy jsme konečně přinuceni vykřiknout: „Nic, dál už nic.“ To vysvětluje, proč se tolik křesťanů cítí vyčerpáno při samotné myšlence na službu Bohu. Pavel jejich úsilí nazval „mrtvými skutky“ z jednoho důvodu: Jejich přístup nikdy nevyprodukuje spravedlnost ani radost, nýbrž pouze vyčerpanost a trápení. V tom není žádný život – pouze smrt – protože to není Kristovo evangelium.
Pavel píše: „Proviněním Adamovým se smrt zmocnila vlády“ (Římanům 5:17). Jestliže ti vládne smrt – jestliže neseš závaží neustálých pocitů viny, jestliže nic z toho, co činíš, není nikdy dost dobré – potom nasloucháš starému hlasu Adamovy přirozenosti. Ze staré přirozenosti vyvěrá každý tělesný pokus usmířit si Boha, který je v rozporu s tvou identitou v Kristu.
V tomtéž verši Pavel dodává: „Ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti...“ Jak získáme tuto spravedlnost? Pavel nám říká v další větě: „Ti, kdo to přijmou, budou kralovat nad hříchem a nad smrtí skrze toho jednoho, Ježíše Krista.“ Je nám dáno, abychom kralovali nad každým hříchem – nikoli vlastním úsilím, nýbrž skrze jednoho člověka, Ježíše. A tak nás Kristus nabádá: „Proč nevezmeš ty váhy, které sis sám vytvořil, a nesložíš je pod kříž? Nikdy jsem tě nepovolal, aby sis mne usmiřoval. Povolal jsem tě, abys činil jedinou věc: přijal mé požehnání milosti.“
Nedávno jsem sledoval klip se scénou u fastfoodu s okénkem pro řidiče. Když řidič dokončil svou objednávku, hlas na druhé straně se zeptal: „A co dál?“ Zahanbený řidič přidal ke své objednávce hranolky. Znovu se ozvalo: „A co dál?“ Vyjevený řidič přidal moučník. A hlas se zeptal znovu: „A co dál?“ Konečně řidič vykřikl: „Nic, nic, nic! Dál už nic.“
Takhle to vypadá s námi, když se pokoušíme dosáhnout Boží spravedlnosti. Čím více úsilí vynaložíme, tím více se blížíme k okamžiku, kdy jsme konečně přinuceni vykřiknout: „Nic, dál už nic.“ To vysvětluje, proč se tolik křesťanů cítí vyčerpáno při samotné myšlence na službu Bohu. Pavel jejich úsilí nazval „mrtvými skutky“ z jednoho důvodu: Jejich přístup nikdy nevyprodukuje spravedlnost ani radost, nýbrž pouze vyčerpanost a trápení. V tom není žádný život – pouze smrt – protože to není Kristovo evangelium.
Pavel píše: „Proviněním Adamovým se smrt zmocnila vlády“ (Římanům 5:17). Jestliže ti vládne smrt – jestliže neseš závaží neustálých pocitů viny, jestliže nic z toho, co činíš, není nikdy dost dobré – potom nasloucháš starému hlasu Adamovy přirozenosti. Ze staré přirozenosti vyvěrá každý tělesný pokus usmířit si Boha, který je v rozporu s tvou identitou v Kristu.
V tomtéž verši Pavel dodává: „Ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti...“ Jak získáme tuto spravedlnost? Pavel nám říká v další větě: „Ti, kdo to přijmou, budou kralovat nad hříchem a nad smrtí skrze toho jednoho, Ježíše Krista.“ Je nám dáno, abychom kralovali nad každým hříchem – nikoli vlastním úsilím, nýbrž skrze jednoho člověka, Ježíše. A tak nás Kristus nabádá: „Proč nevezmeš ty váhy, které sis sám vytvořil, a nesložíš je pod kříž? Nikdy jsem tě nepovolal, aby sis mne usmiřoval. Povolal jsem tě, abys činil jedinou věc: přijal mé požehnání milosti.“