úterý 16. prosince 2014

KNIHA RÚT

Kniha Rút je nádherným příběhem obrácené pohanské ženy, která si získala srdce svého pozemského pána. Věřím, že je to prorocký příběh, poselství, které k nám silně promlouvá i dnes. Neboť my získáváme Krista stejně, jako si Rút získala Boáze!

Ale tento příběh je víc než jen popisem historických událostí. „V zemi nastal hlad“ (Rút 1, 1). A tak Izraelec Elimelech, jeho žena Noemi a jejich dva synové, Machlon a Kiljon odešli z Judska do moábského kraje. Elimelech tam zemřel a Noemini dva synové si vzali pohanské ženy, Orpu a Rút. Zůstali v moábském kraji ještě deset let.

Ale v moábském kraji uctívali modly – bylo to shromáždění bezbožných, sídlo pohrdavých. Sám Moáb, po němž se kraj jmenoval, se narodil z incestního vztahu mezi Lotem a jeho dcerami. Jméno „Moáb“ vlastně znamená smilstvo. To on svedl Izraelce do pustiny, kde jich 24 000 zemřelo na mor. Bůh zakázal Izraelcům, aby se ženili s moábskými ženami, „aby se vaše srdce neobrátilo k jejich bohům“ (1. Královská 11, 2).

V duchovním světě se děje úplně to samé, když nastane hlad po Božím slově: Boží lid se obrátí ke světu, nechává se svést k modlářství a spojuje se s bezbožnými. Takový hlad táhne věřící jinam, někam, kde by mohli uspokojit své vnitřní potřeby.

Dnešní křesťané jsou chladní a ustupují ze svých morálních hodnot, protože se jim nedostává skutečné duchovní potravy. Chodí do kostela, ale spíž je prázdná. Kázání, která slyší, jsou povrchní – není v nich žádné maso, žádná živá voda – jen zábava. V Božím domě se rozmáhá hlad!

Proto naše církve přemáhá smilstvo, rozvod, rock and roll, nebiblická psychologie, evangelium New Age – a naší mladí užívají drogy a jsou promiskuitní. Hlad v církvi je vyhnal do Moábu, do místa modlářství. A v moábském kraji mladí lidé umírají, stejně jako tam zemřeli synové Noemi.