ROZSÉVAČI POSLEDNÍCH DNŮ
Pán bude hostit mnoho poslušných rozsévačů v posledních dnech!
„Přistoupil ten, který přijal pět hřiven, přinesl jiných pět a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi pět hřiven; hle, jiných pět jsem jimi získal.‘ Jeho pán mu odpověděl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.‘ Přistoupil ten se dvěma hřivnami a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi dvě hřivny; hle, jiné dvě jsem získal.‘ Jeho pán mu odpověděl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána‘ (Matouš 25,20-23)
Chci vám dokázat, že opravdová Kristova církev nebude chodit s nářkem! Nezničí ji ani nezchromí žádná špatnost. Nebude to církev slabá ani zmatená a žádné démonické síly ji neporazí. Ne! Toto podobenství dokazuje, že Bůh bude mít na konci bohatou a slavnou žeň! Dva ze tří Ježíšových služebníků přinesou k Poslednímu soudu mnoho ovoce a přijdou plni radosti – radosti z velké sklizně. Nebudou těmi, co to zvládnou jen tak tak. Místo toho řeknou: „Mnoho jsem získal! To, co mi Bůh dal, se zdvojnásobilo.“ Nesejdou na scestí a nezahynou, ale budou „dobří a věrní“. Nebudou zdeptaní, v depresi a sklíčení, nýbrž budou mít radost u Pána.
Ježíš je „člověk, který je na cestě do daleké země“ (viz Matouš 25,14), který se „po dlouhé době“ (viz Matouš 25,19) vrátí a zavolá své služebníky k účtování. Těmi služebníky jsme my, „Jeho vlastní“, a hřivny představují míru milosti a zjevení Krista, které jsme dostali. Jsme povoláni jít a rozsévat toto zjevení. Někteří mají větší zjevení Ježíše než jiní – ale rozsévat musí všichni.
„Přistoupil ten, který přijal pět hřiven, přinesl jiných pět a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi pět hřiven; hle, jiných pět jsem jimi získal.‘ Jeho pán mu odpověděl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.‘ Přistoupil ten se dvěma hřivnami a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi dvě hřivny; hle, jiné dvě jsem získal.‘ Jeho pán mu odpověděl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána‘ (Matouš 25,20-23)
Chci vám dokázat, že opravdová Kristova církev nebude chodit s nářkem! Nezničí ji ani nezchromí žádná špatnost. Nebude to církev slabá ani zmatená a žádné démonické síly ji neporazí. Ne! Toto podobenství dokazuje, že Bůh bude mít na konci bohatou a slavnou žeň! Dva ze tří Ježíšových služebníků přinesou k Poslednímu soudu mnoho ovoce a přijdou plni radosti – radosti z velké sklizně. Nebudou těmi, co to zvládnou jen tak tak. Místo toho řeknou: „Mnoho jsem získal! To, co mi Bůh dal, se zdvojnásobilo.“ Nesejdou na scestí a nezahynou, ale budou „dobří a věrní“. Nebudou zdeptaní, v depresi a sklíčení, nýbrž budou mít radost u Pána.
Ježíš je „člověk, který je na cestě do daleké země“ (viz Matouš 25,14), který se „po dlouhé době“ (viz Matouš 25,19) vrátí a zavolá své služebníky k účtování. Těmi služebníky jsme my, „Jeho vlastní“, a hřivny představují míru milosti a zjevení Krista, které jsme dostali. Jsme povoláni jít a rozsévat toto zjevení. Někteří mají větší zjevení Ježíše než jiní – ale rozsévat musí všichni.